sobota- slavnost sv. Augustina

Dvacátého osmého srpna roku čtyři sta třicet zemřel sv. Augustin. Uplynulo tolik století a tato úžasná osobnost nás stále zajímá. Nevím, kde začít, o čem z jeho života nejprve vyprávět a co na něm nejvíc obdivovat. Byl to všestranně talentovaný muž, génius, své schopnosti a svoji osobnost neustále rozvíjel, měl odvahu stále kráčet po nových cestách. Až do své smrti byl silnou charismatickou osobností. Od jeho smrti se ve světě mnoho změnilo, ale z toho, co Augustin zažil, o čem přemýšlel, nad čím se modlil a co ve svých spisech zanechal, je stále velmi aktuální. Může nám i dnes poskytnout orientaci v životě.


Augustin toužil po vzdělání a po celý život o ně usiloval. Zpočátku mu pomáhali jeho rodiče Monika a Patricius. Celým jeho životem se jako zlatá niť vine úsilí o poznání Boha. Hledal živý vztah k Bohu.
Augustinův život víry, který vytryskl s takovou intenzitou, je i dnes pro nás živým svědectvím, protože i nám může pomoci lépe porozumět svému nitru i při hledání vztahu s Bohem.
Jak Augustin poznal Boha? Neptáme se na to ze zvědavosti, ale proto, že sami potřebujeme Boha nalézt.
Augustin prožil už v dětství živý vztah k Bohu především díky víře své matky Moniky. Píše o tom ve své knize Vyznání: "A tato horlivost ve mně chladla jen proto, že tam nebylo Kristovo jméno (Augustin mluví o své fascinaci filozofií)." Díky tvému milosrdenství jméno Tvého Syna, mého Spasitele, již s mateřským mlékem proniklo do mého srdce, a zapsalo se velmi hluboko. A pokud to jméno někde chybělo, i když dílo mělo nejelegantnější literární formu a hlásalo pravdivé věci, nemohlo mě úplně naplnit. “ (Conf III, 4.8)
Přestože Augustin uvádí, že vstřebal pravdu o Ježíši Kristu s mlékem své matky, měl později s matkou a s její vírou velké potíže, takže se od matky vzdálil. Monika byla ve víře pevná. Její talentovaný a vzdělaný syn ji neodradil. Stála pevně a vytrvale ve víře a zároveň byla přesvědčena, že jednoho dne její syn uvěří jako ona.
Na Augustinově životě vidíme důležitý princip: pro víru je zásadní svědectví opravdově věřících křesťanů. Vedle matky Moniky stojí i poustevník Antonín, filozof Victorinus, biskup Ambrož a mnoho dalších. Augustin se nechal ovlivňovat živými svědectvími křesťanů, aby sám konečně došel obrácení.
O slavnosti Zmrtvýchvstání v roce tři sta osmdesát sedm byl Augustin pokřtěn biskupem Ambrožem a stává se řádným členem katolické církve, rezignoval na svůj významný post v Itálii a vrátil se do Tagasty, kde se skupinou přátel začal mnišský život zcela oddaný Bohu. O několik let později byl povolán ze života v mlčení a rozjímání k pastorační práci, nejprve jako kněz, aby kázal jménem biskupa, a poté se sám stal biskupem v Hippo, kde na dalších 35 let, až do své smrti sloužil církvi. V Augustinově životě došlo k mnoha změnám, některé byly dokonce proti jeho vůli a touhám. Byly to nové kapitoly jeho života, které volaly po dalším obrácení. A v těchto zlomových okamžicích svého života Augustin hledal pomoc a radu v Bibli.
Zvláště, když stál před rozhodnutím přijmout biskupské svěcení, které žádalo radikální změnu ve způsobu života od ticha kláštera k velké veřejné pastorační činnosti, Augustin prosil o několik měsíců času, aby mohl hlouběji rozjímat nad Božím slovem. Jeho život nabral nový směr. Sám to nechtěl, ale toto nové zadání přijal. Augustin byl pohlcen prací pro církev a věřící. Tvrdě pracoval jako kazatel a pastýř církevní obce v Hippo, účastnil se mnoha synodů, obtížných teologických diskusí, jeho korespondence se dostala téměř do všech provincií Římské říše.
Augustin hledal mír pro své nepokojné srdce. V Miláně našel, co hledal. Když poslouchal kázání biskupa Ambrože, setkal se s živým Bohem. Nejprve ho zajímal jen způsob, jakým kázal milánský biskup – měl profesionální zájem o rétoriku, protože Ambrož byl vynikajícím řečníkem. Poté jeho pozornost upoutal obsah hlásaného a jeho srdce se otevřelo Bohu. Navíc byl přijat do konkrétního společenství, které ho upevnilo ve víře.
Po Ambrožových kázáních, studiích novoplatónské filozofie a zprávách o obrácení lidí na významných pozicích v Římské říši se Augustin stále více otevíral Bohu. Četl Bibli a začínal jí rozumět. Slova sv. Pavla mu promlouvala do srdce. Z listů sv. Pavla poznával nejen všemohoucího Stvořitele, ale také milosrdné skutky Ježíše Krista. Porozuměl významu pokání srdce a pokory, a tak změnil svůj způsob života a obrátil se. V dramatickém boji, jak píše Augustin, mezi „mnou a mou duší“ (srov. Conf VIII, 8) „Trhal jsem si vlasy, pěstmi se tloukl do čela, svíral jsem si kolena sepnutýma rukama“, a na konci zápasu jsem se rozhodl stát se křesťanem. V tomto boji hrála Bible zásadní roli, zejména list Římanům.
Setkání s Bohem, který se zjevil v Ježíši Kristu, způsobilo, že se Augustin vzdal místa profesora (rétoriky) a přijal novou orientaci, oblékl se v Ježíše Krista. Poznal, že Ježíš Kristus ho objímá a nese a naplňuje ho radostí a štěstím: „A tebe chce chválit člověk, částečka tvého stvoření, člověk, který vleče břemeno své smrtelnosti, svědectví hříchu a svědectví toho, že se stavíš proti pyšným. A přece tě chce člověk, částečka tvého stvoření, chválit. Ty ho povzbuzuješ, aby tě s radostí chválil, neboť jsi nás stvořil pro sebe a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě. " (Conf I, 1)
Povolání sv. Augustina je také naším povoláním, protože Bůh volá každého z nás.
Bratře Tomáši a bratře Jakube, jsme velmi šťastni, že jste se rozhodli patřit k Řádu sv. Augustina. Stáváte se přímými následovníky tohoto velkého světce církve. Ať Vás další krok, kterým je obnovení časného slibu ještě více spojí se sv. Augustinem. Ať se Vaše srdce rozhoří stejnou touhou po Bohu, jakou hořelo srdce sv. Augustina, ať kráčíte k Bohu se stejným odhodláním.