22. neděle v liturgickém mezidobí

Dt 4, 1 – 2. 6 – 8; Jak 1, 17 – 18. 21b – 22. 27; Mk 7, 1 - 8. 14 – 15. 21 - 23
Během posledních několika nedělí byly čteny úryvky ze šesté kapitoly evangelia podle sv. Jana, ve kterých Ježíš vysvětloval význam svátosti eucharistie. V tomto projevu v synagoze v Kafarnau Ježíš vysvětlil neuvěřitelný Boží záměr, stát se zcela přístupným lidem. Malý kousek chleba, tato nenápadná oplatka skrze slova konsekrace, která během mše svaté říká kněz, přijímá samotného Boha.

Už to není chléb, ale samotný Bůh, Nejsvětější Trojice. Transformace – přeměna chleba v tělo Ježíše Krista, působí, že kde je Ježíš, tam je také Bůh Otec a Duch svatý. A tento nepochopitelný zázrak je tu proto, abychom získali život věčný, plné, nikdy nekončící prodlévání v přítomnosti Boha. V nebi nebude nic víc, než to, co nám dává svaté přijímání. Tohoto Boha, kterého uvidíme tváří v tvář, dnes přijímáme, požíváme ve svatém přijímání. V nebi se setkáme se stejnou láskou, kterou je Bůh Otec, Syn a Duch svatý, který přichází v eucharistii.
V dimenzi našeho fyzického těla, ve které žijeme na této zemi, Boží sestupování, které se uskutečňuje přijetím eucharistie, dává nám pomoc, která je pro nás nepostradatelná, nezbytná pro růst ve svatosti. Dnes k nám Bůh přichází ve svatém přijímání, abychom dospívali v lásce, rostli v lásce na míru samotného Boha. Protože jenom na této cestě uvidíme Boha tváří v tvář.
Dnešní evangelium říká, že svátosti církve, především eucharistie, nejsou prázdné náboženské obřady nebo plnění nějaké předepsané náboženské povinnosti.
Dnešní evangelium připomíná slova Starého zákona: Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními. Bohu nejde o to, abychom řádně plnili své křesťanské rituály, obřady. Jemu jde jen o to, abychom se skrze křesťanské rituály setkávali s ním, aby nás Boží přítomnost pronikla, a proměnila náš život, naše chování tak, aby z našeho nitra nevycházelo zlo ale pouze dobro. Setkání s Bohem pomáhá odstranit nečistoty srdce. Bůh nás stvořil jako bytosti, které jsou velmi dobré, takže máme být v celém našem jednání velmi dobří.
Ve druhém čtení nás učí svatý apoštol Jakub, že každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel. Proto je tak nezbytné, abychom přijímali svaté přijímání. Svaté přijímání je tímto chlebem, který sestupuje shůry, z nebe a dává život lidem. Ježíš řekl, že pokud nebudeme jíst tento chléb, nebudeme mít v sobě život. Ježíšovi jde o náš život, který se má stát láskou na míru samého Boha. A pokud v nás není tento růst v lásce, pak v nás není život, který jde směrem k věčnosti.
Svatý Jakub nám dále vysvětluje, že zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa. Takže ještě znovu slyšíme, jaká má být naše zbožnost. Křesťanské náboženství není zbožným posloucháním mše sváté. Eucharistii máme přijímat tak, aby to dobré, které přichází shůry od Otce světel, se stalo pro mne zdrojem síly ke konání dobra, k jednání v duchu lásky. A to je autentická křesťanská bohoslužba, náš trvalý růst v lásce na míru samého Boha.
V prvním čtení Mojžíš vyzval vyvolený národ, aby věrně plnil Boží přikázání. Neboť věrnost těmto Božím radám dá tomuto národu velikost a šťastnou budoucnost.
Bohužel, naše lidské síly selhaly, a lidé nebyli ochotni žít věrně podle Boží moudrosti vyjádřené v jeho přikázáních. Proto Bůh udělal svůj poslední krok, kdy nám dal svého Syna - "Chléb z nebe" – v tomto pokrmu přichází samotný Bůh. A Bůh nám předává sílu, která nás proměňuje v moudré lidi, kteří umějí milovat.
Velikost našeho lidství, krása našeho života, pravé uctívání Boha se rozvíjí právě na této cestě, kdy s vírou přijímám eucharistii. Je to zdroj síly k jednání v duchu křesťanské lásky k bližnímu.