27. neděle v liturgickém mezidobí

Gn 2, 18 – 24; Žid 2, 9 – 11; Mk 10, 2 – 16
Boží slovo čteme a nasloucháme mu především proto, abychom poznali pravdu o lidském životě, o tom, jak má vypadat, jaký je jeho smysl, a tak mohli napravit své chování, abychom se stále více stávali milujícími lidmi. Máme dorůst do lásky samého Boha.
Primární místo, kde se učíme milovat, je manželství. Podle Božího plánu láska manžela k manželce a naopak má ukazovat, jak Bůh miluje člověka a Kristus miluje církev. Je to výzva k něčemu mimořádnému. Manželství je vztah, ve kterém má láska růst do míry samého Boha. A tato láska má být vzájemně otevřená a sdílená, abychom zažívali bezpečí a utvářeli domov.

To znamená, takové vzájemné přijetí, kde se navzájem nebojíme, ale plně si důvěřujeme.
V křesťanském manželství nejde o tělesné rozkoše, ale o sdílení lásky a úcty a vytvoření bezpečného domova.
V prvním čtení jsme slyšeli biblický příběh stvoření Evy - ženy. Bůh viděl osamělost člověka a spěchal mu na pomoc. Vyřešil jeho největší problém, osamělost. Bůh dává člověku partnera, který mu má být tak blízko, jako kost z jeho kostí a tělo z jeho těla. Je to pozoruhodný obraz ukazující mimořádnou hloubku mezilidského vztahu. Bůh ukazuje, že manželská jednota je možná, je ideálem.
Boží slovo stanovuje podmínky, za kterých se tento vztah může uskutečnit: Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk. Jde o nutnost opustit všechno, co dosud bylo nejbližší a nejdůležitější.
Jedna moudrá čínská legenda vysvětluje podstatu manželství takto: V den svatby přichází ženich k nevěstě. Stojí přede dveřmi a klepe. Zevnitř zazní otázka: Kdo je to? Ženich plný radosti odpovídá: To jsem já! Ale dveře zůstanou zavřené. Za rok přichází ženich znovu, a znovu klepe na dveře. Znovu zazní stejná otázka: Kdo je to? Tentokrát ženich odpoví: To jsi ty. A dveře se otevřou.
To nejsem já, ale to jsi ty. Může být úplnější definice lásky? Můžeme najít hlubší vysvětlení křesťanského manželství? Je to pouto, které má spojit dva lidi – muže a ženu dohromady, kde se stávají jedním tělem.
Na začátku dnešního evangelia je citována židovská tradice, kde muž měl možnost propustit svou manželku, vystavit jí rozlukový list. Tento postup byl považován za užitečný, aby bylo možné vyřešit manželské konflikty. Ježíšova odpověď je jasná: Bůh s rozvodem manželství nesouhlasí. To, co se stalo jednotou, nemůže být za žádných okolností rozdělené. Rozvod se stává hříchem cizoložství.
Můžeme se ptát: Je Bůh nebo Ježíš tak krutý?
Víme jistě a musíme jasně říci, že Bůh je plný milosrdenství, že Ježíš nikdy nic, co by mohlo zranit člověka, neudělal a neřekl. Tato tvrdost ve vyžadování absolutní věrnosti v manželství zcela jistě slouží dobru člověka. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a povolal ho k manželství, aby se stáli jedním tělem. A tento koncept nezmění.
Tento obraz nám může pomoci porozumět Božímu plánu. Bůh vložil do srdce a do těla muže a ženy něco, co můžeme popsat obrazem vzájemně otevřených dveří. Manželským slibem a manželským aktem se tyto dveře uzavírají někomu dalšímu. Slova manželského slibu: Já se odevzdávám Tobě a přijímám tě, už obsahuje slovo: jsi kost z mých kostí, jsi tělo z mého těla. Těmito slovy - jak jsem řekl, manželé otevírají srdce výlučně jeden druhému.
Podívejme se na současný obraz: když se dva mladí lidé setkají, a chtějí si říci, že se milují, jdou na most a na zábradlí mostu zamknou zámek a klíče hodí do řeky. Tímto jednáním si navzájem říkají, že není cesta zpět. Toto vyjadřuje podstatu manželského slibu: dveře jsou ostatním zavřené a klíč je hozen do hlubin.
Takže pokud dojde k rozvodu, protože se objevil někdo další, dveře do srdce již není možné otevřít. Je možné je jen prolomit nebo vyrazit. Srdce už není možné zamknout. Stává se domem bez dveří, ačkoli je možné v něm bydlet. Je těžké žít tam, kde nejsou dveře. Myslím si, že tento obraz ukazuje tragédii rozpadu manželství a budoucího života manželů s někým jiným.
V židovské tradici - jak již bylo řečeno, byla možnost vystavit rozlukový list a rozvést se. Ale Ježíš tuto možnost zavrhnul. Proč to uděl, když lidské slabosti a selhání jsou tak velké?
Odpověď najdeme ve druhém čtení. Autor listu Židům říká, že veškerou potřebnou pomoc dostáváme od Boha. Naší pomocí je Ježíš Kristus, který nás vede životem a je našim průvodcem. Úkolem průvodce je bezpečně provádět neznámým terénem, pomoci překonat překážky a vést nejkratší cestou k cíli. Ježíš Kristus je jediným oprávněným průvodcem v našem životě. Jsme jeho bratři, chce, abychom byli svatí, to znamená, abychom byli dokonalí lidé, abychom byli dokonalí v lásce. Chce náš život dovést ke slávě.
Kde a jak se můžeme s tímto průvodcem setkat?
Odpověď je velmi jednoduchá: Je to společná modlitba manželů. O tom také mluví manželský slib: Nejprve je vyjádřené rozhodnutí: odevzdávám se a přijímám tě za manžela. A pak říkáme: K tomu ať nám pomáhá Bůh.
Nedodržíme - li první část slibu, nebude fungovat druhá část. To znamená, základem manželského života je solidní modlitba, každodenní společná prosba o Boží milost a pravidelné přijímání eucharistie. Kde je Ježíš uprostřed, kde se manželé spolu modlí, manželství se nerozpadá.