čtvrtek - svátek Panny Marie Růžencové

Dnešní vzpomínka na Matku Boží je spojena s modlitbou růžence. Růženec je jednou z nejpopulárnějších modliteb v církvi. Není to modlitba patřící jen do nějaké doby, je nadčasová. Modlí se ji prostí i vzdělaní lidé, duchovní i laici.
Panna Maria opakovaně vyzvala k modlitbě růžence během zjevení v Lurdech, v La Salettě i ve Fatimě. Matka Tereza z Kalkaty se neustále modlila růženec. Jan Pavel II. říkal: „Růženec je moje oblíbená modlitba! Tak velká modlitba! Nádherná ve své jednoduchosti a hloubce.


V této modlitbě mnohokrát opakujeme slova, která Panna Maria slyšela od archanděla a od své příbuzné Alžběty. Církev se k těmto slovům připojuje v plném rozsahu.
Růženec je modlitba a také „nástroj“, který se k tomu používá - řetěz uspořádaných korálků, které nás vedou rozjímáním nad Božími tajemstvími. Růženec, jako forma modlitby, se utvářel v průběhu staletí a procházel různými fázemi.
Od počátku křesťanství mnoho věřících vzalo velmi vážně slova sv. Pavla: „Neustále se modlete“. Odpovědí na tuto výzvu byly zvláště modlitby poustevníků a mnichů, krátké, kompaktní texty mnohokrát opakované, které soustředily myšlenky a pozvedaly srdce k Bohu. Nejstarší známé svědectví pochází z 9. století, které naznačuje, že jednou z takovýchto opakujících se formulí byl andělský pozdrav převzatý z evangelia: „Zdrávas Maria“. Tato modlitba se rozvinula ve středověku. Tehdy se zrodil zvyk opakovat 150 krát „Zdrávas“. Toto číslo bylo inspirované žaltářem, který má 150 žalmů. Proto byl růženec označován jako „žaltář Panny Marie“.
Od 12. století byla modlitba „Zdrávas Maria“ spojována s modlitbou „Otče náš“. Také ve středověku, během jedné z velkých morových epidemií, byla k andělskému pozdravu přidána druhá část: „Svatá Maria, Matko Boží, oroduj za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší.“ V 15. století byla modlitba růžence spojena s meditací o životě Ježíše a Marie. Bylo vybráno patnáct důležitých událostí z jejich života, které byly přiřazeny k desátkům. Tyto události byly rozděleny na tři části: radostnou, bolestnou a slavnou, papež Jan Pavel II. přidal ještě čtvrté tajemství světla. Tak byla zformována současná podoba růžence.
Modlitba růžence je významná, ale nelze se ji modlit povrchně. Musíme znát její hodnotu, abychom poznali její účinnost. Máme se modlit „s vírou a důvěrou“.
Uprostřed každého „Zdrávasu“ je jméno JEŽÍŠ, neboť v žádném jiném jménu není spásy, protože lidem pod nebem nebylo dáno žádné jiné jméno, ve kterém je spása. Jen opakování jména Ježíš je již zásadní modlitbou. Zvoláním „Sláva Otci“ končí každý desátek. To je centrální zjevená pravda o Bohu, který je trojjediný. Takže samotné opakování všech těchto modliteb nás sytí Božím slovem, které je účinnější a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč. Hodnota a síla modlitby růžence je v čistotě úmyslu, s nímž se modlíme. Největší práci v modlícím se člověku vykonává sám Bůh. Růst vnitřní dokonalosti a duchovní rozvoj modlícího se člověka závisí do značné míry na hloubce meditace. Musíme si být také vědomi toho, že jsme Boží chrám a že v nás žije Boží Duch.
Na závěr cituji několik výroků papežů o významu růžence: „Svatý růženec byl postaven proti nebezpečím, která ohrožuji svět“ (Lev X). „Růženec je pokladem milosti“ (Pavel V.). „Pokud chcete, aby ve vašich srdcích, rodinách a vlasti vládl mír, scházejte se každý večer k modlitbě růžence“ (Pius IX).
Nezastupitelnou roli mají mariánská zjevení, která ukazují na růženec jako doporučenou modlitbu ke komunikaci se Stvořitelem. Ve Fatimě se v roce 1917 Maria představila dětem jako Panna Maria Růžencová a nařídila jim, aby se neustále modlili růženec. Slíbila, že touto modlitbou dosáhneme i ukončení války. Vyvstala mi otázka: kdo tomu dnes ještě věří a bojuje za mír tímto způsobem? A stačí jen tak málo…