29. neděle v liturgickém mezidobí

Iz 53, 10 – 11; Žid 4, 14 – 16; Mk 10, 35 – 45
Svatý apoštol Jan ve svém prvním listu zmiňuje tři cesty, po kterých do našeho života přichází zlo. Zlo náš život ničí, zatemňuje náš rozum a zbavuje citlivosti. Apoštol Jan mluví o žádosti těla, očí a egoistickém způsobu života. Dnešní úryvek evangelia, stejně jako úryvky minulých dvou nedělí, hovoří o těchto třech pokušeních.


Evangelium před dvěma týdny mluvilo o žádosti těla v rámci manželské problematiky. Ježíš připomněl Boží plán pro muže a ženu, že mají být jedním tělem až do smrti. Manželství má být stabilní a nerozlučitelné, a přesto Židé ustanovili rozlukový list, to znamená, legalizovali rozvod. Ježíš to ale odmítl.
Evangelium minulé neděle hovořilo o žádosti očí, o touze po bohatství a vlastnictví na této zemi. Ježíš ukázal, že nemáme přilnout k ničemu, co svět považuje za hodnotu. Ani hmotné statky, ani schopnosti a úspěchy, či mezilidské vztahy nám nepomohou dosáhnout věčnosti, člověka naopak od věčnosti vzdalují.
Dnešní evangelium mluví o egoistickém způsobu života. Učedníci žádají Ježíše, aby jim ve své budoucí slávě přidělil významné postavení, chtěli zasednout jeden po jeho levici, druhý po jeho pravici. Toužili po mimořádném uznání, velkém významu, po jakém touží lidé tohoto světa. Ve světě jsme významní, když zaujmeme přední místa v hierarchii moci ať státní, společenské, vědecké nebo také náboženské. Kdo sedí v čele, je důležitý.
V dnešním evangeliu Ježíš boří další falešný obraz, který formuje náš život na zemi. Na věčnosti to bude jinak. Bůh ustanovil jiné zásady a vzorce chování, které budou určovat důležitost a velikost dané osoby. Na zemi se máme naučit Božím principům.
Ježíš nás těmto principům vyučuje. Řekl, že význam člověka je ve velikosti pokory, ochotě sloužit jiným a v sebeobětování. Celé naše jednání má být prostoupeno láskou.
Ježíš v evangeliu mluví o jiném světě, jiném způsobu života, jiném měřítku hodnot, než jak je známe ze světa: Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.
Manželé by se měli navzájem ptát: co ještě mohu pro tebe udělat, jak ti mohu udělat větší radost? Měli bychom se ptát, jak vzhledem ke svým hmotným statkům, svým schopnostem, dovednostem, možnostem, můžeme pomoci těm, kteří mají problémy, jsou v nouzi? Jak tím, co máme, můžeme co nejúčinněji pomáhat? A pokud zaujímáme významné postavení v sociálním, politickém, profesním nebo náboženském prostředí, měli bychom se starat o to, aby nikdo nebyl poškozen, využíván, nečestně odměněn a podobně.
Nasloucháme evangeliu proto, abychom napravili své jednání, následovali Ježíše. Křesťanství nás učí novému pohledu na život, kde staré hodnoty nahrazujeme novými, které nabízí Ježíš.
Bohužel se falešně traduje, že v křesťanství stáčí jen zbožně naslouchat mši svaté, každý den odříkat svoji ranní modlitbu, nějaké drobné mince hodit do košíčku, a čas od času si něco odepřít. Ale toto nás Ježíš neučí.
Změn se bojíme a nechceme se vzdát svých zvyků. Nechceme slyšet, že naše jednání není v pořádku. Ale v křesťanství jde právě o obrácení, tedy o změnu a nápravu špatného jednání. Pokušení nás ovlivňují a měli bychom se jim vědomě preventivně vyhýbat. Jako křesťané máme následovat Ježíše. Znamená to, že jsme nepřišli na tento svět proto, aby nám jiní sloužili, abychom druhé využívali pro svou osobní zábavu, potěšení, nebo osobní obohacení.
Snaha o překonání svého sobectví je jedním ze základních aspektů křesťanského života. Je to nadlidský úkol. Ale s pomocí Boží milosti je možné ho vždy dosáhnout.
Problém manželské věrnosti preventivně řeší společná modlitba. Manželé si budou věrni pouze tehdy, když budou každý den společně prosit Boha o pomoc. Pro získání správného vztahu ke hmotným statkům a ke všemu dalšímu svému vlastnictví Ježíš radí, abychom pochopili, že on sám je největší hodnotou, setkávali se s ním v modlitbě a věrně ho následovali. Lékem proti zneužití svého postavení, své pozice, své moci, je služba podepřená modlitbou a rozjímání Božího slova. Kontemplujme Ježíše, který při poslední večeři pokleká před apoštoly a myje jim nohy. Máme v Ježíši velekněze, to znamená přímluvce, který zná naše slabosti.
V prvním čtení Izaiáš prorokoval o Ježíši: Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením. Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my. A to všechno prožil proto, aby nám dnes byl pomocí v každé potřebě, v každém našem lidském selhání. V druhém čtení jsme povzbuzováni, abychom s důvěrou přistupovali k trůnu milosti, dosáhli milosrdenství a nalezli pomoc, kdykoli budeme potřebovat.