Slavnost Všech svatých

Zj 7, 2 – 4.9 – 14; 1 Jan 3, 1 – 3; Mt 5, 1- 12a
Dnešní slavnost Všech svatých nám připomíná, že i my jsme povoláni ke svatosti. Člověk, který chce dosáhnout věčnosti, musí být svatý.
Co znamená být svatý?
Odpověď na tuto otázku církev dává také textem dnešního evangelia, a je to text osmi blahoslavenství. Ježíšovo kázání na hoře, které mimo jiné ukazuje, jak se stát šťastným, to znamená blahoslaveným, také definuje svatost: svatý člověk je především šťastný.

A šťastným je tehdy, když je chudý v duchu, když se trápí zlem, které se děje ve světě, který je tichý, který není sebestředný, který chce být spravedlivý, milosrdný, v jehož srdci není žádná záludnost, nechce druhému ublížit, ale naopak přináší pokoj.
Tato slova nás asi nepovzbuzují a nemotivují, abychom se snažili jednat v tomto duchu. Myslíme si, že být člověkem tichým a mírným, který truchlí nad zlem, který je spravedlivý, znamená být slabochem, který v životě zabloudil. Člověk je ve světě úspěšný, když je tvrdý, náročný vůči sobě, když se bezohledně zaměřuje na svůj cíl, nepoddává se sebelítosti a podobně. Ale na druhé straně takového tvrďáka těžko snášíme.
Chceme, aby k nám druzí byli laskaví, mírní, odpouštějící, empatičtí, vstřícní a soucitní. Od druhých požadujeme postoj, který odpovídá duchu osmi blahoslavenství, ale sami jednáme opačně.
Dnešní slavnost hovoří o svatosti, připomíná nám, že jsme ke svatosti povoláni, že je to cíl našeho života. Pokud chceme být spaseni, je to možné jen tehdy, když se svatými staneme. Být člověkem svatým neznamená být člověkem podivným a zfanatizovaným, který umí jen krásně sepnout ruce k modlitbě. Svatost je přijetí života v duchu blahoslavenství. Není to očekávání, že ten druhý bude dobrý, ale jednoznačná touha, abych byl dobrý já.
Svatost, znovu opakuji, není náboženský fanatismus, ale práce na svém duchovním růstu ve spolupráci s Boží milostí. Být svatým znamená být pro druhé bližním, lidským. To znamená chovat se k druhým citlivě a pravdivě a neubližovat jim.
Když si zvolím svatost, je to správný postoj k sobě, ale musím ho uvést do života. Jak to mám udělat?
V prvním čtení z knihy zjevení čteme: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení a roucho si doběla vyprali v Beránkově krvi.“ Beránek je Kristus.
Chceš – li být svatým, to znamená lidským, nezvládneš to jinak, než skrze Ježíše Krista. Musíš osobně poznat Ježíše Krista a nechat se uzdravit jeho milostí.
V eucharistii přijímáme také Ježíšovu krev, která nás činí svatými. Chybí nám vědomí, jaká moc se v eucharistii nachází. Ve druhém čtení sv. Jan říká velmi jasně: „Každý, kdo skládá tuto naději v něho, posvěcuje se, jako on je svatý“. Být svatý znamená být oddělený od všeho, co je v rozporu s následováním Ježíše. Křesťané by si měli vzájemně svědčit o svém poznání Ježíše Krista, o pochopení významu eucharistie a sdílet víru a tak společně růst ve svatosti.