33. neděle v liturgickém mezidobí

Dan 12, 1 – 3; Žid 10, 11 – 14. 18; Mk 13, 24 – 32
Text dnešního evangelia přináší krátký, ale velmi důležitý popis konce času. Ježíš ohlašuje svůj druhý příchod. Druhému příchodu na konci času budou předcházet tragické události: Po velkém soužení se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje.


Podobně jako první příchod Ježíše byl zvěstovaný a provázený určitými jevy, jako hvězda na východě, také tento druhý příchod naznačí určité události. Ježíš o tom mluví velmi jasně, abychom je rozeznali: Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že konec je blízko, je přede dveřmi.
V dějinách křesťanství byly takové chvíle, kdy si někteří mysleli, že den posledního příchodu Krista už nastává. Zatím k tomu ještě nedošlo.
Popis událostí konce času nemá vyvolat úzkost a strach, nemá sloužit k vytváření představ, jak se zachránit v průběhu těchto těžkých událostí. V tomto ohledu je naše představivost velmi bohatá. My křesťané bychom měli vnímat jen jednu informaci, která má moc nás uklidnit, protože Ježíš Kristus pošle své anděly, aby se o nás postarali. To znamená, že Kristovi věrní nebudou ponecháni na milost a nemilost těmto katastrofám, které mají přijít.
V prvním čtení jsme slyšeli úryvek z knihy proroka Daniela, který mluví o velkém soužení. O velkém soužení mluví i Ježíš v evangeliu. Na jedné straně tato slova odkazují na něco velmi obtížného, tragického, ale na druhou stranu ovocem tohoto utrpení bude spása. Boží slovo říká: Tehdy bude zachráněn tvůj národ. Dále se píše, že k tomuto národu patří ten, kdo bude zapsán v knize života.
Registrováni v knize života jsou ti, kteří pochopili a druhé naučili spravedlnosti. Zeptejme se: O jakou spravedlnost se jedná?
Odpověď najdeme v druhém čtení z listu Židům: Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil. Kde je však odpuštění hříchů, není už třeba obětí za hřích.
To, co dělá člověka spravedlivým, je nevinnost, život bez hříchu. Tento bezhříšný život nezískáváme nějakým svým úsilím, nebo nějakými obětmi, protože ony nejsou schopny odstranit naše hříchy. Naše nevinnost je dílem Ježíše Krista, který jednou provždy složil jedinou skutečnou oběť za hříchy celého světa.
Zapisuji se v knize života, když uznávám, že Ježíšova smrt na kříži usmířila všechny hříchy světa a pak když opravdu věřím, že Ježíšova krev prolitá na kříži očistila i mě a udělá mě svatým.
Není nutné, abychom věděli, kdy přijde konec věků. Evangelium říká, že o tom dni a hodině nikdo neví, ani andělé v nebi, dokonce ani Boží Syn, Ježíš Kristus. Tento čas zná pouze nebeský Otec. My však musíme vědět, co máme dělat, abychom se probudili k věčnému životu a ne k potupě, k hanbě navěky.
Musíme znát cenu naší spásy, kterou Ježíš z Nazareta zaplatil na kříži, na Golgotě. Přijetím této nejdůležitější pravdy se stáváme syny světla a syny dne, protože pak nás už zlo nezasáhne. A když vím, že Ježíš mi svou smrtí a vzkříšením dal věčný život, protože tím odstranil všechny mé hříchy, nemám pochybnosti a žiji jistotou věčnosti.
Ve zpěvu před evangeliem jsme slyšeli: Bděte a modlete se v každé době, abyste mohli obstát před Synem člověka. Jde o to, abychom se nedali ukolébat nějakými slovy, nějakým zjištěním, které nám zahálí pravdu o Ježíši Kristu, jediném Spasiteli člověka.
Dnes je v církvi ze všech stran slyšet, že žít ve hříchu není velký problém, například, že nemůžeme odepřít svaté přijímání rozvedeným, že rodiče mohou být i stejného pohlaví, že Boží nařízení je třeba aktualizovat. Relativizovat Desatero. Také se říká, že není důležité, komu věříme, ať Buddhovi, Alláhovi anebo jiným hodnotám, že existují různé cesty ke spáse člověka, že se můžeme modlit s každým. Pro mnohé z nás to znamená, že svými zásluhami v prostoru různých náboženství nebo charity jsme si už dveře do nebe otevřeli sami, atd. Uvědomme si, že každé náboženství má jinou představu Boha a tak nejsme v modlitbě nikdy na společné cestě.
Každá odchylka od pravdy o jedinečnosti Ježíše Krista, o jedinečnosti vykoupení člověka, každé ponížení Ježíšovy oběti na kříži, nás vede do tmy. Každá, i ta nejmenší lež o Ježíši, zpochybňování absolutní dostatečnosti Kristovy oběti na kříži pro odstranění našich hříchů, z nás dělá syny tmy. A pokud žijeme ve tmě, všechno nás může překvapit, vyděsit a zničit, včetně událostí druhého příchodu Ježíše.
Dnes už nevnímáme výjimečnost osoby Ježíše z Nazareta a jedinečnost všechno, co udělal, protože lež křičí ze všech stran. Ale v křesťanství se jedná o přijetí suverénního rozhodnutí Boha. Boží slovo říká: Ježíš je jediným prostředníkem mezi Bohem a námi lidmi. Pevná víra v tuto pravdu dává člověku úplný pocit bezpečí. Bez této víry propadáme úzkostem, zbavujeme se bezpečí a otevíráme dveře strachu a zlu. Nebojíme se ničeho, když stojíme pevně ve víře, že Ježíš z Nazareta porazil hřích, smrt a všechno zlo. A také když jsme přesvědčeni, že jeho láska se nemění.