Neděle – slavnost Ježíše Krista Krále

Dan 7, 13 – 14; Zj 1, 5 – 8; Jan 18, 33 b - 37
Dnes je poslední neděle v liturgickém roce. Příští neděli budeme slavit první adventní neděli, je to první neděle nového liturgického roku. Církev končí liturgický rok slavností Ježíše Krista Krále. Tímto svátkem církev shrnuje vše, co jsme prožili v minulém liturgickém roce během konkrétních jednotlivých neděl a svátků. Tématy liturgických čtení každé neděle a svátků jsme byli doprovázeni k dalšímu seznámení s osobou Ježíše Krista a k prohloubení našeho vztahu s ním.

Vše, co se děje v církvi, všechno, co v ní oslavujeme, nás má vést k stále hlubšímu setkávání s celou pravdu o Ježíši Kristu, který je náš Spasitel, ten, kdo má moc nám dát život věčný.
V liturgii církve, což je mše sváta, další svatosti a různá modlitební setkání, nejde o správné splnění jednotlivých bohoslužeb či náboženských obřadů, ale o další a ještě konkrétnější setkání s osobou, s událostí, kterou je Ježíš Nazaretský, který zemřel na kříži a po třech dnech vstal z mrtvých. Vyvrcholením každého následujícího liturgického roku má být získání dalšího plnějšího pochopení a pak vyznání, že vzkříšený Ježíš je ten pravý vládce celého vesmíru, kterému je vše podřízeno. A je to také ten, kterému znovu svěřuji celý svůj život, a opět se rozhoduji k plné poslušnosti Jeho evangeliu.
Základní křesťanské vyznání je toto: Ježíš Nazaretský je Pán a Spasitel. Je to prohlášení, které musí všechno ostatní v mém životě pronikat a řídit. Podívejme se blíže na význam a obsah tohoto vyznání.
O tom, jak je třeba chápat titul "Pán" připsaný Ježíši, mluví dnešní první čtení: „Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je věčná, a ta neskončí, jeho království nebude zničeno“.
Titul „Pán“ nemluví o nějaké fiktivní osobě, neukazuje nějaký náboženský obraz, ale mluví o konkrétní osobě, o Ježíši Nazaretském. Ježíš díky své plné poslušnosti vůči Boží vůli, která ho přivedla až na kříž a události vzkříšení z mrtvých byl ustanoven Bohem za absolutního vládce nad celým vesmírem. Bůh podrobil jeho vedení všechno, co existuje.
My, křesťané jsme na tomto konkrétním místě na světě a dokonce i v celém vesmíru, kterým je církev, kde se máme učit chápat pravdu o Ježíši a pak osobně, s plným vědomím toho, co dělám, podřídit svůj život vládě Ježíšovi. Já k životu z viry potřebuji toto osobní rozhodnutí, vybrat Ježíše Krista jako svého osobního Pána, kterému podřídím v poslušnost celý svůj život. Jde o moje vědomé a jednoznačné vyznání: Ježíši, jsi můj osobní Pán.
V celém vesmíru neexistuje žádná jiná pravdivá plná vláda než Ježíš Kristus. Je, bohužel, mnoho lidí, kteří o takové moci a vládě sní a chtějí jí dosáhnout za každou cenu, nejčastěji násilím a podvodem. Nechtějí uznat, že Bůh již rozhodl jinak a tuto vládu předal Ježíšovi z Nazareta.
Vláda dána Ježíšovi Bohem se vztahuje také na naši spásu. Ježíš, jako ten jediný, má moc nám dát věčný život. O tom mluví dnešní druhé čtení: „Ježíš Kristus je svědek hodný víry, prvorozený z mrtvých a vládce nad pozemskými králi, který nás miluje, který nás svou krví zbavil našich hříchů a udělal z nás královský národ a kněze Boha, svého Otce“.
Z tohoto textu vyplývá jedno: Ježíš Kristus, v jehož ruce zůstala složena veškerá vláda nad realitou každého stvořeného života a veškeré existence, může skrze svou prolitou krev na kříži očistit naše životy od hříchu, a tím nás osvobodit od jejich následků, to je věčné záhuby.
Když přijímáme s vírou krev Páně ve svatém přijímání, ona nás očišťuje od každého hříchu a odstraňuje jeho následek, věčnou záhubu. Pokud vyznávám, že Ježíš je Spasitel, musí za tím stát jasné vědomí, že nemohu sám splatit Bohu dluh za moje hříchy. Když vyznám Ježíše jako svého Spasitele, uznávám, že On je jedinou a úplnou záchranou mého života a daruje mi věčnost. Takže nespoléhám na své zásluhy, za které se chci před Bohem schovat, jimi se ospravedlnit, ale snažím, se stát před Ježíšem s vděčností a úctou za jeho dílo spásy. A přijímám s velkou vděčností ve svatém přijímání Jeho krev, neboť vím, že ona mě úplně očistí a učiní mě svatým. A to se stává vyznáním víry, že Ježíš je můj Spasitel.
V evangeliu Ježíš řekl, že jeho království není z tohoto světa, protože to je zcela nová realita, odlišná od všeho, čím žije svět. Je to realita, která se nevnucuje našemu životu žádnou sílu, žádnou válkou. Bohužel, často v dějinách křesťané měli svůj vlastní způsob, jak pomoci Bohu, tím že sahali po meči, ale královská a mesiánská vláda Ježíše se zjevuje pouze lidem, kteří hledají pravdu. Nemůžeme přinutit někoho, aby uvěřil v Ježíše, který je Pán a Spasitel, můžeme jenom pomoci druhému svým svědectvím, aby se i on mohl nadchnout pro tuto pravdu a mohl s radostí vyznat, že Ježíš je i jeho osobní Pán a Spasitel.