Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie

Gn 3, 9 -15; Ef 1, 3 - 6. 11 – 12; Lk 1, 26 – 38
Dnešní slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu ukazuje Boží plán, který platí i pro nás. Bůh i nám určil cíl, abychom se také my stali svatí a neposkvrnění. Aby se Boží Syn, druhá osoba Nejsvětější Trojce, mohl v Mariině lůně stát člověkem, potřeboval její čisté srdce, potřeboval její neposkvrněné tělo. Abychom mohli stát před Bohem tváří v tvář, potřebujeme být také čistí a neposkvrnění.
Dnešní první čtení hovoří o prvotním hříchu. Adam a Eva byli stvořeni jako první, ale také jako první zhřešili. Hřích, který spáchali, natrvalo vstoupil do života lidí, do jejich těl i duší, a tak ho každý člověk dědí.

Hřích způsobil člověku nejhorší poškození, kterým je strach z Boha. Svatý Pavel říká, že hřích působí smrt. Je to tak, ale smrt je důsledkem toho, že Bůh nemůže člověku pomoci. Člověk se sám zbavit hříchu nemůže. Tu moc má jenom Bůh. Pokud člověk Boha nepřijme, protože z něho má strach, Bůh mu nemůže nijak pomoci.
Bůh shladil každý lidský hřích Ježíšovou smrtí na kříži na Kalvárii a událostí Ježíšova zmrtvýchvstání potvrdil, že smrt je úplně zničena. Ale tento dar spásy musíme osobně převzít. Pokud se Boha bojíme, nic od něj nepřijme.
Po prvotním hříchu jsme zdědili sklon k hříchu a také strach z Boha. Adam se po spáchání hříchu před Bohem skryl. A tak to je dodnes. Maria, která byla počatá bez poskvrny prvotního hříchu, se také Boha bála. Anděl jí musel říci: Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha“. Nejen Maria, ale každý s nás nachází milost u Boha. O tom mluví svatý Pavel v dnešním druhém čtení. Bůh si nás ve své dobrotě vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli přijati za jeho děti, abychom se stali jeho milovanými syny. Tohoto svého plánu se Bůh nevzdal ani po hříchu člověka. Bůh je vždy věrný svým rozhodnutím.
V Marii Bůh překonal strach ze sebe. Maria se odvážila Bohu říci: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“. Touto větou Maria odmítla jakoukoliv pochybnost o Boží dobrotě. Vyznala plnou víru v Boží lásku. Neměla žádný důvod, necítila žádné ohrožení, aby se musela Boha bát.
A když uvěřila v Boží dobrotu, její srdce se zcela zaradovalo v Bohu, jejím Spasiteli, nesla tuto radost dalším lidem, nejprve Alžbětě a činí to dodnes. Pravá mariánská zbožnost je sdílení Mariiny radosti v Bohu, který nám v jejím Synu Ježíši dává spásu. Tato radost působí, že se nakonec můžeme stát svatí a neposkvrnění v lásce.
Bůh ve svátostech ukazuje svou dobrotu, svou konkrétně působící milost. Tuto milost potřebujeme nezbytně poznat. Potřebujeme osobní zkušenost, že Bůh je dobrý, protože mi pomohl, uzdravil mě. Bůh ve svátostech uzdravuje naši duši a tělo.
Myslím si, že základním uzdravením je zbavit se strachu z Boha. Protože, když se přestaneme Boha bát, Bůh nám může ve všem pomoci. Prosme Marii, aby nás přivedla ke zkušenosti, že Bůh je dobrý, je milujícím Otcem, abychom jako Ona uměli říkat Bohu: Buď vůle tvá.