3. neděle adventní

Sof 3, 14 – 18 a; Flp 4, 4 – 7; Lk 3, 10 - 18

Prorok Sofoniáš v prvním čtení vyzpíval radost z Boží blízkosti a přístupnosti lidem. Tato slova obsahují slib, který se naplnil před dvěma tisíci lety, když se Boží Syn stal člověkem. Přijetím lidské přirozenosti se Bůh dal navždy člověku k dispozici, a tím nám otevřel zdroj pomoci v boji proti zlu. Prorok Sofoniáš říká: „Hospodin zrušil tvůj trest, odstranil tvé nepřátele … Zla se už neboj … Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, vítěz, který dává spásu.“

Takže již není nic, čeho bychom se měli bát, co by nám vzalo štěstí a radost. Slyšeli jsme přece veliké povzbuzení proroka: „Jásej, sionská dcero, zaplesej Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalemská dcero“.

Pravou sionskou dcerou a skutečným Izraelem jsme my křesťané, protože k nám Bůh přišel a mezi námi přebývá. Svátost křtu nás učinila chrámem Ducha svatého, to jest místem, kde Bůh ve třetí osobě může prodlévat. Každé přijetí svatého přijímání je příchodem Boha do lidského těla, novým setkáním s Ježíšem Kristem. Vyvolený národ, Židé, tuto plnou Boží přítomnost neměli. Chrám v Jeruzalémě byl jen předzvěstí toho, čeho se my dnes můžeme účastnit.
Bůh skrze proroky slíbil, že k nám přijde a v Ježíši to naplnil. V dnešním prvním čtení jsme několikrát slyšeli, že je Bůh uprostřed nás.
Vědomí této skutečnosti, a především její působení ve svátostech církve, nám přináší bezpečí a zbavuje nás strachu. Svátost křtu působí, že Bůh je mezi námi, že je s námi, že stojí po našem boku. V této svátosti jsme přijali Ducha Svatého. Když přijímáme svaté přijímání, tato Boží přítomnost je v nás obnovena. Zeptejme se sami sebe, proč se stále bojíme, proč je náš život dále přeplněn obavami?
V dnešním druhém čtení se svatý Pavel na nás obrací slovy: „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! … O nic nemějte starost!“ Co je důvod naší radosti, co způsobuje, že obavy mizí? Pavel to vysvětluje takto: "Pán je blízko!". A jestliže Bůh je blízko nás, a skrze svaté přijímání dokonce i v nás, znamená to, že mu můžeme předkládat všechny naše potřeby. Když Bůh v Ježíši sestoupil do našeho lidského života, není to proto, aby nás potrestal a zničil, ale aby nám dál spásu, svou záchranu a ještě něco mnohem většího, protože nás stvořil k důstojnosti nového bytí, stali jsme se jeho dětmi.
Ze slov dnešního evangelia: „V ruce má lopatu, aby pročistil obilí na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným“, nás může zachvátit strach před Ježíšovým soudem za naše viny.
Jan Křtitel ve svých projevech volal po radikálním obrácení: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně … Celníkům říkal: Nevybírejte víc, než je stanoveno … vojákům říkal: Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.“ Tato slova kladou vysoké nároky na poctivost, spravedlnost a dobročinnost. Dostát těmto nárokům není snadné, lidsky nemožné, abychom je sami uskutečnili. A když nás Janem ohlášený Mesiáš bude soudit, můžeme mít velký strach. A to nám bere radost a pokoj v srdci.
Jan Křtitel vysvětluje soud Mesiáše, tuto lopatu v Jeho ruce, slovy: „On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm“. Na začátku soudu stojí před námi dar Ducha svatého, kterého sešle Mesiáš. Jan věděl, že Mesiáš potvrdí nároky, které on hlásal, neboť jen na této cestě se staneme svatými. Proto mluví o Duchu svatém, který nám bude dán.
Dar Ducha svatého je jedinou a úplnou odpovědí na dokonalost lidského života. Sobectví, které ovládá naše životy a uzavírá naše srdce druhým, činí nás nespravedlivými, neschopnými bratrské lásky, to může překonat pouze Duch svatý.
Soud Mesiáše, který nás čeká, ohrožuje jen ty, kteří se uzavřou Duchu svatému, jinými slovy Boží milosti. Boží soud nám nehrozí, když budeme spolupracovat s Boží milostí na transformaci našich životů, pokud budeme naslouchat Duchu Svatému a žít podle přikázání lásky.
Dnešní evangelium končí slovy: „Jan dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal radostnou zvěst.“ Až dodnes církev hlásá dobrou zprávu, že Mesiáš přišel a že nás znovu a znovu chce obdarovávat Duchem svatým. Když jsme přijali křest, přijali jsme toho, který stojí po našem boku, aby nám pomáhal. Zeptejme se každý sám sebe: Vím o tom a opravdu spolupracuji s Duchem svatým? O této spolupráci svatý Pavel říká: „O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním“. Děláme to tak?