Sobota 8. ledna

1 Jan 4, 7 – 10; Mk 6, 34 - 44
V první větě evangelia je použit velmi důležitý obraz, který popisuje Ježíšovo srdce: Ježíšovi je líto lidí, kteří zabloudili, ztratili životní směr. Ježíš viděl lidi „jako ovce bez pastýře“. Proto se zastavil a začal je učit, tedy vysvětlovat, jak najít správný směr života, radit a řešit jejich skutečné problémy.

Dokázal vždy nabídnout tu nejlepší pomoc.
V další části evangelia je popsáno chování apoštolů a jejich způsob řešení problémů. Když pokročil čas, apoštolové pochopili, že lidé potřebují jíst. Vybídli Ježíše, aby je rozpustil, aby si sami zajistili jídlo.
To je náš způsob, jak většinou zacházíme s problémy druhých, dáme jim dobrou radu, aby si svůj problém vyřešili sami.
Nemůžeme říci, že by apoštolové necítili zodpovědnost, ale vidíme, že se nechtějí moc angažovat. Koneckonců, peníze u sebe měli. I my umíme dobře poradit, ale tak, aby nás to osobně moc nestálo. Když opravdu máme otevřít peněženku a poskytnout druhému pomoc, budeme se snažit tomuto kroku vyhnout. Zdůvodníme si, že to vzniklý problém ani tak nevyřeší.
Je zajímavé, že Ježíš jako by si vůbec nevšiml peněz, o kterých apoštolové mluvili. Vzal od apoštolů něco, co lidsky nemohlo problém vůbec vyřešit: „Pět chlebů a dvě ryby“. Myslím si, že tato pasáž kritizuje lidskou lakotu. Bůh nám proti naší vůli peněženku neotevře, ale zacházení s penězi ukáže naši štědrost a skutečnou dobrotu.
Bůh naše peníze nepotřebuje. Má mnoho jiných prostředků, kterými navzdory naší neochotě může účinně pomáhat.
První čtení nám připomíná přikázání lásky. Láska má vždy otevřené srdce a koná dobro. Jan říká, že ten, „kdo miluje, je zrozen z Boha a Boha zná“. Abychom byli schopni opravdové lásky, potřebujeme se stát Božími dětmi, těmi, kteří dobře ví, že Bůh je jejich otcem, tatínkem. Potřebujeme žít v plném vědomí, že Ježíš nás spasil a křtem zrodil k bytí Božími syny a dcerami a navzájem sourozenci.