Neděle – Křtu Páně

Iz 40, 1 – 5. 9 – 11; Tit 2, 11 – 14; 3, 4 - 7; Lk 3, 15 – 16. 21 - 22
V prvním čtení jsme slyšeli chvalozpěv, který vyzpíval prorok Izajáš o Boží dobrotě a slitování s člověkem, který byl ničen zlem a hříchem: Čas hříchu je u konce, nepravost člověka je odčiněna. Bůh přichází zaplatit za všechno zlo způsobené člověkem. A odměnou za spáchané zlo člověk od Boha dostává lásku a věčný život.


Bůh v Ježíši přišel jako pastýř, který chce všechny lidi shromáždit jako své stádo: „Jehňata chová na svém klíně, březí ovce šetrně vede.“ Je to obraz, který neznáme, když máme strach z Boha a trestu za hřích. Ačkoli prorok Jeremiáš mluví o Boží odplatě, o Božím trestu, má to jiný význam. Božím trestem za náš hřích je spása. Obraz pastýře, který se stará o své stádo, je poselství, které bychom měli uslyšet a porozumět mu.
Svátkem Křtu Páně končí vánoční doba a dnešní liturgická čtení shrnují obsah poselství jednotlivých svátků tohoto období. Zopakujme si: Bůh se stal člověkem proto, aby nás spasil, nikoli odsoudil, to znamená, aby nás osvobodil od všeho zlého, co na sebe přivoláváme svým hříchem. Boží odpověď na hřích je jeho úplné zničení.
Izajáš volá: „Urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať je zvýšeno a každá hora a pahorek ať je snížen! Co je křivé, ať je napřímeno, co je drsné, ať je narovnáno.“ Prostřednictvím těchto slov chce prorok uzdravit náš pohled na Boha, aby nebyl rozpolcený. Je to zásadní hřích, když na jedné straně hlásáme Boží milosrdenství a jeho lásku, a současně, že Bůh posílá tresty a utrpení, že je přísný soudce. Tato rozporná prohlášení způsobují, že se Boha lidé bojí, že mu nevěří a od takového Boha utíkají. A tímto pokřiveným vnímáním a nedůvěrou bráníme Bohu, aby nás mohl kolem sebe shromáždit, jako pastýř shromažďuje své ovce.
Bůh nechce, abychom nadále strádali, abychom museli nést následky svých hříchů, abychom byli drceni zlem, které jsme způsobili a dále působíme našim hříchem.
Ježíšova veřejná činnost začala přijetím křtu v Jordánu z rukou Jana Křtitele. Tímto aktem nám Ježíš otevřel cestu z prokletí hříchu. V dnešním druhém čtení svátý Pavel říká, že milost, kterou Ježíš dává, má moc nás ospravedlnit a učinit z nás dědice věčného života. Tento dar Ježíšovy lásky nám není dán proto, že jsme si ho zasloužili. Svatý Pavel učí, že Ježíšův dar odpuštění hříchu, nám není dán na základě našich spravedlivých skutků, které ve skutečnosti nemáme, „ale spasil nás pro své milosrdenství“. Ježíš Kristus vydal za nás sám sebe, aby nás vykoupil od každé nepravosti.
Přijetím křtu nás Bůh přivádí k sobě. Zahrnuje nás svou dobrotou a láskou. Skrze křest nás omývá a rodí k novému životu, stáváme se jeho dětmi, které se vzdaly bezbožnosti a světských žádostí, a rozhodly se žít rozumně, spravedlivě a zbožně. Skrze milost křtu se stáváme horlivými v konání dobrých skutků.
Ve křtu nám Bůh otevírá nebe. Také nám říká úžasné slovo: „Ty jsi můj milovaný syn, v tobě mám zalíbení“.
V dnešním Žalmu najdeme slova: „Dáváš obživu v pravý čas … otvíráš ruku a sytíš dobrými dary … Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni – a obnovuješ tvář země.“ Bůh přichází vždy jako ten, která přináší potěšení, který nepřestává volat: čas vašeho zajetí se skončil.
Ježíš, který se narodil z Panny Marie v Betlémě, a který jako třiatřicetiletý muž zemřel na kříži na Golgotě, naše hříchy zcela zahladil. Život a smrt tohoto muže vytvořily prostor pro příchod třetí osoby Nejsvětější Trojice - Ducha Svatého k nám. Duch svatý nás křtem osvobozuje k novému životu ve svatosti a spojuje nás s Bohem, protože jsme svátostí křtu zcela ponořeni do života samotného Boha.
Abychom se mohli zcela ponořit do tohoto daru Boží dobroty a lásky, musíme důvěřovat Božím plánům s námi a opustit pochybnosti a obavy. Musíme přijmout Ježíšův dar spásy, který je nám zdarma daný. Základem každé modlitby by mělo být vyznání: Ježíši, důvěřuji ti.