1. sobota v liturgickém mezidobí

Mk 2, 13 – 17
V první větě dnešního evangelia Marek říká: „Všechen lid přicházel k Ježíšovi a on je učil“. A toto Ježíšovo učení si klade za cíl přivést posluchače k následování: „Pojď za mnou!“ a pak k poznání své hříšnosti: „Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky“.


Ježíšovo slovo není nová filosofie nebo jen pravidla pro mravní život člověka, ale je to cesta k setkání z tímto výjimečným člověkem, který dává spásu. Ježíš neříká: Naprav se, máš přece Boží přikázání, snaž se podle nich žít. Ale říká: Přicházím jako lékař, který má moc uzdravovat. Přicházím jako ten, který má moc vyřešit každý lidský problém, včetně hříchu.
Ježíš nás učí, abychom se pravdy o sobě nebáli, přiznali si, že jsme hříšníci, že jsme hříchem opravdu nemocní. Sami si nepomůžeme, musí nám pomoct Ježíš, proto se přidružuje k celníkům a k hříšníkům a hoduje s nimi.
Ježíš Kristus a jeho milost řeší každý hřích. On sestupuje až do jádra naší hříšnosti, naší nemoci. Nepohrdá naší hříšností, přichází k nám jako lékař, který ví, že nemocný k němu nepřijde, neboť k tomu nemá síly.
Ale když přichází, nabízí lék: Pojď za mnou, následuj mne. To je ten lék na naši chorobu, aby nás neusmrtila.
Můžeme být jako farizeové pyšní a pohoršovat se nad Božím milosrdenstvím. Můžeme si myslet, že jsme spravedliví a svůj život zvládneme sami, že se sami uzdravíme, že sami odstraníme svůj hřích.
Ale můžeme také pozvat Ježíše, aby nás znova a znova uzdravoval, můžeme neustále přijímat svaté přijímání s vědomím, že je to lék pro mou duši a tělo nemocné hříchem. Eucharistie je pokrm, který mě, slabého dělá silným v mravním životě, v tom, abych se opravdu stával spravedlivým.