Středa - 3. týden v liturgickém mezidobí

2 Sam 7, 4 – 17; Mk 4, 1 - 20
V podobenství dnešního evangelia nás Ježíš vyzývá k otevřenosti srdce k přijetí Božího slova. Aby nám Bůh mohl pomáhat, potřebuje naše otevřené srdce, ve kterém jeho slovo bude přijato.
Cesta, po které k nám Bůh přichází, je jeho slovo. Pokud máme tuto cestu uzavřenu, protože nás nezajímá Boží slovo, protože se nám nechce číst Bibli, Bůh nemá možnost nám pomoci.

Informaci o tom, jak Bůh pomáhá, nám chce poskytnout, měli bychom ji znát. A tuto informaci obsahuje jeho slovo.
Na stránkách Bible se Bůh zavázal k velmi konkrétním činům, skrze které nám chce pomáhat. Bůh svá slova, své sliby nikdy nezmění. To, co Bůh řekl, platí po celou věčnost.
Celý problém je na naší straně. Dnešní evangelium to jasně popisuje. Statistika je bohužel velmi tragická. Ze sta procent posluchačů pouze jedna čtvrtina má otevřené srdce přijímat Boží slovo. A z této čtvrtiny, pouze jedna třetina je schopna plně akceptovat Boží slovo. Konkrétně to vypadá tak, že ze sta lidí, kteří slyší Boží slovo, jen osm je plně přijímá, otevírá se plnému působení Boží milosti v sobě.
Ježíš vypočítává různé překážky, které způsobují, že se Boží slovo nemůže plně zakořenit v lidském srdci. Je to především zlý duch, dále nestálost člověka - je to člověk, který nestojí za svým vlastním názorem, nevytrvá. Také světské starosti, záliba v bohatství, reprezentaci i jiné světské touhy nás od Boha oddělují.
Aby se naše srdce stalo výživnou půdou pro přijetí Božího slova, potřebuje solidní práci. O jaký druh práce jde, o tom mluví první čtení.
David porozuměl, že Bůh v jeho životě musí mít důstojné místo. Nemůže se stát, že vše ostatní je důležitější než Bůh. David pochopil, že je špatné, když on žije v krásném paláci a Bůh přebývá ve stanu.
Jestliže se o Boha zajímáme jen okrajově, jeho přítomnost v nás nikdy nezažijeme, jeho slovo v nás nikdy nezakoření.
Ježíš v evangeliu říká, že Bůh potřebuje uvidět aspoň náš třicetiprocentní zájem o něj, aby nám Jeho milost mohla pomáhat.