6. neděle v liturgickém mezidobí

 Jer 17, 5 – 8; 1 Kor 15, 12. 16 – 20; Lk 6, 17. 20 – 26
V životě všichni dodržujeme nějaká pravidla. Potřebujeme orientační body. Na jedné straně je svět a na druhé straně je Bůh. Božím ukazatelem směru je Desatero. Ježíš převedl tento Boží Dekalog do takzvaných blahoslavenství. Úplný text Ježíšových blahoslavenství najdeme v Matoušově evangeliu. Dnes jsme slyšeli blahoslavenství v Lukášově verzi.
Když Židé vysvětlují Dekalog, říkají, že je to deset slov Boží lásky.

Chtějí tím říci, že Boží přikázání jsou pro nás velkým darem, že jejich účelem je poskytnout nám nejlepší životní oporu. Bůh tím, co nám nabízí, nám nechce život komplikovat ani zatěžovat. V jeho přikázáních bychom měli vidět velkou pomoc a ochranu před špatnými rozhodnutími, která nás vždy budou bolet. Když nám Ježíš nabízí své ukazatele směru, říká, že vždy přinášejí štěstí.
Lukáš po slovech ukazujících cestu, na které se stáváme šťastnými, mluví o cestě, která vede k prokletí, k neštěstí. Používá slovo: Běda vám. Dobrým komentářem k Ježíšovým varováním je první čtení. Jeremiáš píše: „Prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, svým srdcem odstupuje od Hospodina.”
Na začátku jsem řekl, že svá rozhodnutí zakládáme buď na pravidlech světa, nebo na Božích přikázáních. Žádná třetí možnost neexistuje.
Prorok Jeremiáš říká, že když se člověk nechá vést lidskou moudrostí, bude „jako jalovec na pustině: nevidí, že by přišel déšť, svůj domov má v suchoparné poušti, v solném kraji, kde nelze bydlet”. To znamená, že se rozhodne jít cestou, kde nenajde podmínky umožňující řádný lidský život. Poušť je obrazem smrti. Podobná slova najdeme také v Žalmu 33: „Nezvítězí král početným vojskem, ani silák se nezachrání velkou udatností. Zklame kůň, když jde o vítězství, nezachrání svou velikou silou”.
Na druhé straně cesta člověka, který se rozhodl uposlechnout Boží rady a jednat podle nich, bude úspěšná. Prorok Jeremiáš o člověku, který doufá v Hospodina, říká: „je požehnaný … Je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku: když přijde vedro, nestrachuje se, jeho listí zůstává zelené, ani v suchém roce nemá starosti, nepřestává nést ovoce.“ Jsou to obrazy zdařilého života.
Samozřejmě, že mnozí tvrdí, že můžeme žít šťastně bez Boha, že Boha k úspěchu nepotřebuje.
Ale je život naplněný sobectvím opravdu šťastný a dobrý?
Žalm 14 říká o muži, který žije bez Boha: „Nerozumný si říká v srdci: Bůh není. Zkaženě, zvráceně jednají, nikdo nedělá dobro”. Bez Boha v srdci je člověk sobecký. Jedná vždy ve svůj vlastní prospěch, není nezištný. Využívá druhé. Můžeme znovu opakovat: „Prokletý člověk, který spoléhá na člověka”.
Lidský život odtržený od Boha je vystaven zlu i ničen zlem tedy zbaven požehnání, není blahoslavený.
Mluvíme zde o pozemské dimenzi, ale existuje i věčnost, která je bez Boha temnotou, realitou, které se bojíme.
Ve druhém čtení sv. Pavel mluví o vzkříšení. Vědomí Boha a víra v Boha nám otevírá věčný život, který pro nás Bůh připravil. Na naší Zemi se stala jedinečná událost, člověk Ježíš Nazaretský, který skutečně zemřel, po třech dnech vstal z mrtvých. A od této chvíle církev hlásá, že i my můžeme vstát z mrtvých, když se zasvětíme Bohu.
Věčný život je dar od Boha. To znamená, že moje věčnost závisí na správném obrazu Boha, který je Otec Ježíše Krista. Když odmítáme křesťanskou pravdu o Bohu, nesnažíme se pochopit, co o Bohu říká Bible, když odmítáme osobní vztah s Bohem, zahazujeme svou věčnost. Je nesporné, že hledáme smysl života a vysvětlení pro touhu po věčnosti, ale přijímáme jen cesty, které nevyžadují poslušnost, osobní angažovanost a nutnost změn. A tím se otevíráme různým nesmyslům, jako například reinkarnaci.
Ve druhém čtení sv. Pavel ukazuje, že náš věčný život je spojen s Ježíšem z Nazareta, který skutečně vstal z mrtvých. Ježíšovo vzkříšení neukazuje ponížení lidského těla a života, ale naopak, život je doveden do své nepředstavitelné velikosti. Jak říká prorok Jeremiáš: život takového člověka se podobá stromu zasazenému u vody.
Dnešní liturgie slova nás chce povzbudit ve víře v Boha, který vzkřísil Ježíše Krista a prohloubit náš vztah k němu.