Sobota po popeleční středě - 1. sobota v měsíci

Lk 5, 27 - 32
Povolání celníka Léviho odhaluje hloubku Božího srdce, které nikoho neodmítá a ani tím největším hříšníkem nepohrdá. Boží láska je stejná ke každému člověku. Bůh touží hodovat u jednoho stolu s každým.
Lévi byl celníkem, což byla v té době spolupráce s okupantem, kolaborace. Ježíš takového člověka povolal do skupiny svých nejbližších učedníků, nejdůvěryhodnějších osob.


Zvykli jsme si na biblické obrazy, na vyprávění o událostech z Ježíšova života, máme pocit, že je známe a nasloucháme jim velmi povrchně, takže často nevnímáme to, čím Ježíš provokuje. Sednout ke stolu s největšími hříšníky a zrádci, to ani dnes nejsme schopni akceptovat. A Ježíš takto jedná. Na to ukazuje otázka farizeů: Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?“
Bůh nedělí lidi na lepší a horší, na hodné jeho lásky a nehodné. Tomu lidsky nerozumíme. My dělíme lidi na lepší a horší, na ty, kterým důvěřujeme a na ty, kterým nedůvěřujeme vůbec, které bychom přísně trestali, kdybychom k tomu měli možnost.
Bůh netrestá, naopak nabízí každému zdarma spásu. Nabízí vysvobození z moci zla. Bůh ví, že každý člověk je nemocný egoizmem, je zotročen sobectvím a nikdo ve svém jednání není spravedlivý. A tak dobře ví, že musí být lékařem každého z nás. Člověk, který hřeší, infikuje se virem sobectví, to znamená, že se stává slepým, nevidí spravedlivě a dobře bližního. Člověk proniknutý sobectvím neustále druhého posuzuje, neboť se potřebuje dělat ve svých očích lepším. To je přirozenost sobectví.
Slovo Boží říká, že všichni zhřešili a tím se zbavili Boží slávy. Neuzdravíme se, když budeme mezi sebou dělat rozdíl na lepší a horší, na větší a menší hříšníky. Uzdraveni budeme jen tehdy, když spolu zasedneme k hostině připravené Ježíšem u jednoho stolu jako bratři a sestry.
Ježíš zemřel na kříži za každý náš hřích. Proto nám Bůh žádný hřích nevyčítá. Když si navzájem vyčítáme své hříchy, činíme ze sebe soudce, k čemuž nemáme žádné oprávnění. Boží soud již rozhodl, že Ježíšova oběť na kříži je dostatečná. Jakým právem chceme zrušit Boží soud, víme o něčem, co Bůh neví?
Bůh má moc uzdravit nás z každé nemoci, vysvobodit z každého zotročení zlem, vyřešit každý náš problém, ale potřebuje, abychom mu otevřeli dveře svého života. Tímto otevřením dveří je společná modlitba dvou nebo tří křesťanů, ale zvláště v bratrské jednotě srdcí slavená eucharistie.
Je nám obtížné na mši svaté podat si navzájem ruku na znamení pokoje? Kolik práce ještě musíme udělat, aby naše modlitba byla v duchu bratrství, harmonie, vzájemné lásky a odpuštění?
Dnes jsme se shromáždili před Palladiem města Brna, před ikonou naší černé Madony. Prosme vroucně Pannu Marii o pomoc, aby naše modlitba byla co nejvíce jednomyslná a společná, aby naše účast na eucharistii byla opravdu bratrská, abychom se navzájem neposuzovali a nepohoršovali jeden druhého, ale s upřímným srdcem se za sebe navzájem přimlouvali.
Dnes intenzivně sledujeme válku na Ukrajině. Jsme vyděšeni její krutostí. Máme soucit s ukrajinským národem. Pohoršuje nás teror, který vyvíjí ruská armáda. Odsuzujeme prezidenta Putina. Nic z toho válku nezastaví. Měli bychom se na celou situaci podívat očima Ježíše. Myslím si, že by nás velmi překvapil, tak, jako překvapil ty nejzbožnější Židy. Úkol nás, křesťanů, v této situaci je jiný. To nám ukazovala Panna Maria ve svých posledních zjeveních. Řešením je modlitba růžence a obrácení srdce k Bohu, od kterého očekáváme pomoc. Bůh je soudce a naše upřímná modlitba, která žádá milosrdenství pro každého, připravuje cestu Bohu, který chce pomoci Ukrajincům i Rusům. Cílem je usmíření.
Nevyjadřujme soucit s Ukrajinou jen prázdnými slovy. Opravdový soucit se projevuje i podáním pomocné ruky, je to humanitární pomoc, ale především společná modlitba. Panna Maria doporučuje růženec. Je to výzva i pro nás, abychom ke stávající humanitární pomoci společnou modlitbu přidali. Připojme se k ženám, které se zde v bazilice růženec modlí před mší svatou.
Možná se nám zdá, že modlitba není tak potřebná, ale právě silný proud modlitby může válku zastavit navzdory přesile. To potvrzuje i zázrak záchrany Brna před Švédy. V Brně se pod vedení otce Martina Středy lidé k modlitbě shromáždili a průvodem po hradbách s ikonou Panny Marie vyjádřili důvěru, že Bůh boj se zlem vyhrává.