Sobota - 1. týden postní

Dt 26, 16 – 19; Mt 5, 43 - 48
V prvním čtení jsme slyšeli, že Bůh bude v našem životě přítomen, pokud zachováme jeho přikázání. Bůh bude našim Bohem, když budeme chodit po jeho cestách, když budeme zachovávat jeho nařízení, příkazy a ustanovení.
Bůh touží po setkání s námi a jde nám vstříc. Řekl nám, kde ho najdeme.

Setkání záleží zcela na nás. Rozhodujeme, kdy a kde se s Bohem potkáme. Rozhodujeme se, kdy a kde se pomodlíme, kolik času Bohu věnujeme, co bude obsahem našeho rozhovoru s Bohem.
Bůh svá očekávání sdělil v Bibli. Četbou Bible jeho očekávání poznávám a mohu podle nich žít.
Bůh od nás očekává život v lásce. Jde o takovou lásku, která zahrnuje také nepřátele, která nás uschopňuje k modlitbě za ty, kteří nás pronásledují.
Chceme, aby nás ostatní milovali, ale nechápeme, že i my máme milovat druhé, a dokonce i své nepřátele. Bůh neříká, co má dělat ten druhý, ale říká, co mám dělat já, jak se mám vůči druhým chovat.
A můj bližní, jak říká dnešní evangelium, je člověk vedle mě. Možná to není ten, koho mám rád.
Ježíš mluví o Bohu, který nedělá rozdíly mezi lidmi ve světě, jeho láska je stejná ke všem.
Víme, že nemáme sílu milovat jako Bůh. Ale máme možnost rozhodnout se pro takovou lásku.
Bůh od nás očekává právě toto, že se jednoznačně rozhodneme ve svém srdci pro lásku: Ano, to je cesta mého života. Také já mám být láskou, jako sám Bůh je láska.
Chci říci, že toto rozhodnutí pro lásku je místem, kde se mohu setkat s Bohem. A pokud jsem se s Bohem setkal, zároveň dostávám pomoc, kterou potřebuji, aby se mé rozhodnutí uskutečňovalo.
To, co nám pomáhá rozhodnout se pro lásku, je vědomí, že Bůh je dobrý. Jestliže Bůh je dobrý, proč nechci být dobrý já?
Bůh je dobrý po všechen čas, proto se rozhoduji ho napodobovat, chci být dobrý po celý svůj život.