Úterý – 3. postní týden

Mt 18, 21 - 35
Dnešní evangelium nám připomíná základní princip křesťanského života, kterým je odpuštění každému, kdo se proti nám provinil. Podobenstvím dnešního evangelia Ježíš jasně říká, že musíme odpustit i tu největší křivdu. Není nic tak špatného, nic tak zlého, co nejde odpustit. Jestliže Ježíš říká, že máme odpouštět každé zlo, to znamená, že můžeme, že jsme schopni odpustit všechno, každou křivdu.
Máme odpouštět stále a všechno, bez výjimky. Odpuštění je základní podmínkou přijetí daru spásy.

Ježíš řekl: Jestliže svému bratru, to znamená tomu, který je jako já křesťanem, ze srdce neodpustím, náš nebeský Otec bude se mnou jednat stejně.
Odpuštění je proces, který ve mně musí proběhnout. Proces začíná rozhodnutím: chci poslouchat Ježíše a odpustit svému bližnímu. Své rozhodnutí musím vyslovit tak, abych se slyšel. V následující modlitbě poprosím o Boží požehnání pro tohoto viníka. Abych dokázal odpustit, je nejlepší přijít do kostela ke svatostánku, poprosit o pomoc Ducha Svatého, s ním se podívat na křivdy a na ty, kteří je spáchali. Dalším krokem je vyznat před Ježíšem, že tomuto člověku, nebo těmto lidem definitivně odpouštím a na závěr jim vyprosím Boží požehnání.
Plodem upřímného odpuštění je pokoj srdce. Utrpěná křivda způsobuje ránu v našem srdci. Tato rána se projevuje zraněním emocí. Cítím smutek, hněv, dokonce i vztek na toho, který mi ublížil. Často nechápu, proč musím odpustit já. Myslím si, že odpustit svému pachateli není správné, že musí být potrestán a odprosit musí on.
Měli bychom vědět, že odpuštění není uznání, že se nic nestalo, nebo naopak, že to pachatel musel udělat. Odpuštění není ospravedlnění špatných skutků. V pravdivém aktu odpuštění jsem si vědom, jaké zlo jsem prožil. Ale mojí odpovědí na utrpěné zlo je odpuštění, dobré jednání.
To, co pomáhá v rozhodnutí k odpuštění, je vědomí Boží dobroty, prožitek Božího odpuštění. Ježíš v dnešním evangeliu ukázal rozdíl mezi velikostí Božího odpuštění a velikostí našeho lidského odpouštění. Dluh ve velikosti několika tisíc hřiven je nepředstavitelným množstvím peněz, můžeme to přirovnat k hodnotě města Brna, zatímco sto denárů je hodnota práce dělníka za sto dnů.
Bůh nám v oběti Ježíše na kříži odpustil všechno, každé zlo, které jsme spáchali. Pokud nám Bůh odpustil tak veliké zlo, proč nechceme odpustit zlo nesrovnatelně menší? Myslím si, že se jedná o problém našeho sobectví. Naše srdce je místem, kde se rodí pohled na druhé. Pokud je naše srdce stále neschopné odpouštět, tedy milovat, měli bychom odhodlaně volat k Ježíši: Pane učiň, aby mé srdce bylo podobné tvému. Neboť ve schopnosti odpustit bližním jde o moji spásu.
Dnes se v naší bazilice modlíme ke svaté Ritě. Její velikost pramení také z rozhodnutí z celého srdce odpustit, těm, kteří jí ublížili. Sv. Rita je mocnou přímluvkyní v odpuštění a ve smíření. Přijala tento základní princip křesťanství a důsledně jej naplňovala. Ukázala, že je možné odpustit každou vinu, i když ji to stálo velkou bolest. Pochopila, že ovocem odpuštění je pokoj a radost srdce. Odpuštění nám dává svobodu být Božími dětmi. Odpuštění rodí nový život, obnovuje vztahy, navrací radost a otevírá cestu Božímu požehnání.
Prosme dnes sv. Ritu, aby nám pomáhala na cestě odpouštění a uzdravování našich pokřivených vztahů.
Odpuštění začíná velkou bolestí, protože znovu otevíráme své rány, ale je to vždy cesta k úplnému uzdravení srdce i vztahů. Jizvy zůstanou, ale nebudou už bolet.
Prosíme Tě svatá Rito, veď nás po cestě odpuštění a přimlouvej se za nás.