Čtvrtek – 5. postní týden

Gn 17, 3 – 9; Jan 8, 51 – 59
V dnešním evangeliu Ježíš říká: Kdo zachovává mé slovo, neuzří smrt navěky!
Jak tomu máme rozumět? Máme se učit biblické pravdy nazpaměť? Dříve se tak děti učily katechismus. Když jej znaly, směly přistoupit ke svátostem, protože byly uznány věřícími.
Je důležité vědět, v co věřím, ale dobrá znalost katechismu z člověka věřícího neudělá.

Abych se stal křesťanem, potřebuji něco mnohem důležitějšího. Setkat se se vzkříšeným Ježíšem a rozhodnout se jít jeho cestou.
Následovat Ježíše znamená zachovávat jeho slova. Nejde především o teoretickou znalost pravd víry, ale o vykročení na Ježíšovu cestu.
Když Ježíš mluví o znalosti Boha Otce, říká, že zachovává jeho slovo. A právě to Ježíšovo zachovávání Božího slova bylo jeho věrnou realizací. Ježíš nevynechal ani slovo, ani čárku ze zákona. Naplnil Boží vůli do posledního písmene.
Konal všechno, co viděl u svého nebeského Otce. A to je příklad pro nás. Z Písma známe Ježíšovy skutky a máme je napodobovat.
Když naslouchám a porozumím evangeliu, toužím napodobovat Ježíše. To je ono zachovávání Ježíšova slova. Zachovávám slovo, když ho každý den uvádím do svého života, realizuji.
Příklad máme i v Abrahamovi, který Bohu uvěřil a pak podle toho jednal. Ježíš viděl, co činí jeho nebeský Otec, a jednal stejně. Máme následovat tyto veliké vzory. Podle nich jednejme.
Bůh odpověděl na poslušnost Abrahama velkým požehnáním, jak jsme slyšeli v prvním čtení. A jedná stále stejně. Věrné plnění Boží vůle odměňuje svým požehnáním. Když prakticky zachováváme Ježíšovo slovo, získáváme na zemi požehnání a jako dědictví věčný život.