3. neděle v liturg. mezidobí – cyklus B

1, Kor 7, 31 – 35, Mk 1, 20 – 28

Své veřejné působení Ježíš začal výzvou: „Obraťte se!“. Toto slovo stojí na začátku každého setkání s Bohem. Pokud se chceme setkat s Bohem, musíme se obrátit. Možná se ptáte, co tato výzva k obrácení znamená.

Evangelium používá řecké slovo metanoia. Přeloženo znamená změnu dosavadního způsobu myšlení, mentality, která mě vedla životem, je to odvrácení od starých hodnot k novým.

Předtím, než Ježíš vyzval k obrácení, prohlásil: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království“. Tímto Ježíš oznámil, že se na obzoru našeho pozemského života objevila nová skutečnost, kterou popisuje jako Boží království. Království je prostorem vlády, pánovaní krále, panovníka. Kromě podřízení se pozemským vladařům se člověk může podřídit také Bohu. Náš lidský život může být od příchodu Ježíše Krista obklopen Boží všemohoucností.

Každý stát má svou vládu, která od svých občanů žádá poslušnost a podřízení se zákonům. Neuznává samostatnost a nezávislost. Proto máme policii a žaláře. Království není demokracie. Také současné státní struktury vyžadují striktně poslušnost. Boží království je skutečností, kde se také musím úplně podřídit Boží vládě, být poslušný Božím zákonům, žít v souladu s Božími přikázáními. Přijímám Boží slovo a snažím se podle něho žít.

Ježíš hlásá, že v  pozemském životě vznikla nová skutečnost, kterou řídí Bůh. Je to nabídka, můžeme ji odmítnout. Bůh nabízí: Pokud chceš. Do Božího království vstupuji jen svým svobodným rozhodnutím. Proto Ježíš používá slovo: obraťte se! Na mně leží rozhodnutí opustit starou realitu, ve které jsem dosud žil a vstoupit do nové, kde vládne Bůh. Boží království je světem hodnot, které nacházíme v evangeliích. Pokud chci být občanem Božího království, musím věřit evangeliu. Přijmout evangelium je rozhodnutí následovat Ježíše.
Po slovech: „Obraťte se a věřte evangeliu!“, Ježíš těm, kteří této výzvě otevřeli svá srdce, řekl: „Pojďte za mnou!“

Víra v evangelium znamená následovat Ježíše. Žít, jak žil Ježíš. Mé jednání napodobuje Ježíšovo. Boží království je rozhodnutí žít tak, jak žil Ježíš, řídit se Ježíšovými hodnotami.

Zvolit si tuto cestu života není snadné. Ve svých srdcích se setkáváme s velkou nechutí podřídit se Bohu. Náš hlavní problém je přijmout poslušnost. Žijeme ve světě, který nabízí iluzorní svobodu bez odpovědnosti, život podle hesla: dělej si, co chceš, všechno je možné. Žádná hodnota není pevná, beru ohled jen na sebe, důležitý je jen přítomný okamžik. Současný člověk staví svou vůli, přání a pohodlí nad požadavky pravdy. A když tak jedná, všechno se staví na hlavu. Láska se mění v nenávist, dobro ve zlo, a podobně.

Když odmítneme Boží království a Boží vládu, začínáme se podřizovat různým nesmyslům, zotročují nás různé ideologie. To, co je proti přirozenosti, se velmi rychle stává normální. Člověk, který žije v rozporu s pravdou, žije zároveň v rozporu se svou přirozeností. Síla jeho intelektu neslouží dobru, ale stává se geniální v rafinovaném konání zla. Rozpadají se přirozené vztahy mezi mužem a ženou, mezi rodiči a dětmi. A tímto způsobem vysychají prameny života. Rozšiřuje se civilizace smrti.

Přehradou vůči tomuto přístupu k životu je Ježíšova nabídka: „Pojď za mnou!“, neboť „se přiblížilo Boží království“.

O prvních, kteří poslechli výzvu: Pojďte za mnou!“ a pak šli za Ježíšem je řečeno: „Ihned nechali sítě a následovali ho“. To znamená, že nechali svou dosavadní práci, své zaměstnání, které je a jejich rodiny živilo. O dalších evangelium uvádí, že „zanechali svého otce s pomocníky na lodi a odešli za ním“. To znamená, že opustili blízké vztahy a osoby, s kterými dosud žili a pracovali. Vidíme, že následování Ježíše, poslušnost jeho evangeliu a občanství v Božím království je radikální rozhodnutí. Jde o odvahu nechat to, co pro nás bylo dosud blízké, v čem jsme se zabydleli, o co jsme se pevně opírali a učit se důvěře v Boží prozřetelnost, v nadřazenost Božích pravidel nad sebou. Přestanu pro sebe vyhledávat východy, užitek a prospěch a budu schopen se dělit o svůj majetek, schopnosti i čas s potřebnými. Svatý Pavel v druhém čtení říká: „Ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí“.

Joseph Ratzinger ještě jako kardinál napsal: „člověk, který chce vládnout, když vidí, že se mu pravda nehodí, popře ji a postaví se nad pravdu. Jeho cílem je moc, cestou lež. Tím způsobem ztrácí sám sebe. Trůn, na kterém zasedl, je iluzorní, jeho domnělý výstup na trůn je ve skutečnosti pád“.

Každý člověk vybírá ze dvou možností. Buď uzná Boha a jeho vládu nad sebou a podřídí se jí a tím získá pevnou půdu pod nohama, nebo se bude svévolně řídit podle sebe. Ale měl by vědět, že se zbavuje pevné půdy pod nohama a zažije tragický pád.

V prvním čtení je řeč o obyvatelích města Ninive, kteří poslechli Jonášovu výzvu k obrácení, uvěřili Bohu a tak zachránili svůj život a město před zničením.