13.11.2016 33.neděle v mezidobí

Lk 21, 5 – 19

Tragické události, které se dějí na zemi, nás přivádějí také k otázkám o konci světa. Tušíme, že život na Zemi a existence světa směřuje ke svému konci. V srdci ale toužíme po nesmrtelnosti. Lidé vždy hledali a hledají možnosti a prostředky, které život prodlouží, zajistí stálé mládí. Tragické události v našem životě nebo ve světě, nám nahánějí strach, protože ukazují, že tento náš i tak krátký život, může být ještě kratší. To, co vlastníme: zdraví, vědomosti, majetek i život, můžeme rychle ztratit a to nás zneklidňuje.

Nad dnešním evangeliem můžeme rozjímat v kontextu událostí konce světa, ale také v kontextu všech ohrožení a tragédií našeho života. Abychom lépe porozuměli dnešnímu evangeliu, je dobré podívat se ještě na předchozí text v Lukášově evangeliu, který o tom také mluví. V sedmnácté kapitole Lukáš přináší Ježíšův komentář k tragickým událostem potopy a zničení Sodomy a Gomory. Příčinu těchto tragédií církev viděla a stále vidí v hříchu člověka, v jeho nemravném životě. Zatímco Ježíš vůbec nemluví o hříchu, o nemorálnosti, ale mluví o normálním každodenním lidském životě: „Jako bylo za dnů Noema … Jedli, pili, ženili se a vdávali … Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli“, „až do dne, kdy Noe vstoupil do korábu … až do dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy“, a pak přišly tragédie, začalo ničení života. To, co zachránilo Noema a Lota, bylo jejich vědomí Boha. To byli lidé, ke kterým Bůh měl přístup, které mohl varovat a ukázat cestu záchrany.

Bůh není ten, který trestá člověka, který sesílá tragické události, aby ho zničily, protože člověk hřeší, protože žije nemorálně. Člověk sám v sobě nemá sílu odmítnout pokušení a nehřešit. Touhu po životě bez hříchu v sobě najde, ale nemá sílu to udělat. Bůh není nespravedlivý, netrestá nás za to, co nemůžeme udělat. Sami ze sebe nemůžeme nehřešit. Příčinou tragédie potopy a zničení Sodomy i Gomory bylo, že lidé zcela ztratili vědomí Boha. Ohrožení se blížilo, a Bůh neměl příležitost varovat lidi a ukázat cestu záchrany. Boha slyšel jen Noe a Lot, kteří sebe a své rodiny mohli zachránit.

Dnešní evangelium ukazuje, co lidi nejvíce zaujalo na Jeruzalémském chrámu. Byla to fasáda. Lidé byli nadšeni krásou kamenů a pamětních darů. Fascinoval je exteriér a ne interiér, který byl pro toto místo podstatný. Je to i obraz našeho života. Zabýváme se především vnějšími záležitostmi. Staráme se o pěkný dům, o profesní úspěch, o dobré manželství, o zisk z investic, o odpočinek, ale vůbec nemáme zájem o naše nitro, o náš vztah k Bohu.

Na Zemi zažíváme mnohé životní bouře. Setkáváme se s nečestností druhých, s nemocemi, s utrpením a smrtí. Naše možnosti čelit problémům se ukazují jako nedostatečné. A pokud jsme ztratili správný vztah k Bohu, Bůh nás přestal zajímat, nebo jsme si nechali vnutit falešný obraz Boha, životní bouře nás ničí. Takže největší lidskou tragédií je zapomenutí na Boha a strach z Boha. Pokud nechci pochopit, že Bůh zničil každý lidský hřích obětí Ježíše Nazaretského na Golgotě a že každý můj osobní hřích může být odstraněn ve svátosti smíření, smrt v mém životě dostává neomezené možnosti působit. A tak jsem jako Jeruzalémský chrám, kde nezůstal kámen na kameni.

Nepochopitelně obviňujeme Boha z našich neštěstí, necháme si vnutit myšlenku, že On je našim největším problémem, že nám vše zakazuje, že nám bere štěstí a že se bez něj sami vypořádáme se svými problémy. Ale realita ukazuje, že se člověk bez Boha úplně ztrácí, zažívá neklid, zbavuje se dobrého života zde na zemi a následně i věčnosti.

Evangelium nás upozorňuje na další velmi důležitou věc: poznat pravdu o Ježíši Kristu a v této pravdě žít. Ježíš varuje: „Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem

a budou říkat: Já jsem to! … Nechoďte za nimi“. Pravda o Bohu je přítomna pouze v Ježíši Kristu. Jenom On je cesta k Bohu, pravda o Bohu i člověku a také jediný, kdo dává člověku věčnost. To potvrzuje jeho zmrtvýchvstání.

Ale přijetí Ježíše často přináší odmítnutí druhými, a dokonce i svými blízkými: „Budete zrazováni i od vlastních rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro mé jméno ode všech nenáviděni“. Takže držet se Boha není tak jednoduché. „Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Trpělivostí zachráníte svou duši“. Náš život zde na zemi a naše cesta k věčnosti nás staví před jednoznačné rozhodnutí, život s Bohem nebo bez něj. Bůh se nám nabízí, ale nevnucuje. Člověk před otázkou na Boha neuteče. Těžké životní zkoušky, nevyhnutelnost smrti člověka vždy staví před otázku, proč před Bohem utíkáš, proč se ho bojíš, proč si dáváš vnucovat další a další lež o Bohu, a nevěříš v jeho lásku a odpuštění tvých hříchů skrze Ježíše na kříži?