2.8.2016 úterý 18.týdne v mezidobí

Mt 14, 22 – 36

V předchozím úryvku evangelia byla řeč o zázraku rozmnožení chlebů. Ježíš pěti chleby a dvěma rybami nasytil dav, kde jen mužů bylo asi pět tisíc. Evangelista vypráví, že se všichni nasytili a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. V zázraku rozmnožení chlebů církev od počátku vidí předobraz eucharistie.

Dnešní evangelium vypráví o zázraku kráčení po vodě. Ježíš kráčí po rozbouřených vodách jezera a pak i Petr vystupuje z lodi a kráčí po vodě. Myslím si, že v popisu této události najdeme důležité předobrazy k pochopení zázraku eucharistie. Eucharistie je největší zázrak, který se neustále koná v církvi.

Tajemství eucharistie je něco neuvěřitelného, je také tím, co děsí. Není to děsivé, že v tomto malém kousku chleba po slovech proměnění je přítomen Bůh? Když učedníci uviděli Ježíše kráčet po moři, zděsili se. Důležitým slovem v tomto úryvku je slovo vidět. Vyvstává i otázka, zda vidíme, co se děje během slavení eucharistie.

Katecheze církve nám vysvětluje zázrak Eucharistie. Petr nás svým jednáním učí, když odvážně žádá důkaz: „Pane, jsi-li to ty, rozkaž, ať k tobě přijdu po vodě“. Petr vyžaduje potvrzení, že je to pravda. Kolik úsilí věnuji pochopení tajemství eucharistie?

Aby Petr mohl uvěřit, potřebuje vystoupit z lodi, musí riskovat, opustit bezpečí. Ve skutečnosti Petr musí udělat to, co sám vymyslel. Zde nás evangelium upozorňuje, že Bůh od nás očekává iniciativu, ne slepou poslušnost. Bůh nenabízí svůj způsob, ale přijímá naši iniciativu, na které staví potvrzení své pravdy.

Sám výstup z lodi a několik kroků po rozbouřených vodách ještě nepřivedlo Petra k setkání s Ježíšem. Velmi rychle obrátil svůj zrak na silný vítr, zapochyboval, dostal strach a začal tonout. Vidíme, že získané přesvědčení můžeme snadno ztratit, když znovu začneme naslouchat pochybnostem o eucharistii.

Velkou moudrostí Petra bylo to, že se opět obrátil k Ježíši a zavolal o pomoc. Bůh nám chce za každou cenu pomoci v pochopení tajemství eucharistie. Ale my musíme mít odvahu znovu a znovu volat k Bohu o pomoc, o světlo, o schopnost učinit další kroky v porozumění.

Jako apoštolové na lodi, podobně i my v eucharistii potřebujeme uvidět Ježíše jako Božího Syna, aby přijetí svatého přijímání bylo tím dotykem Ježíše, který také nás bude uzdravovat na duši i na těle.