18.9.2016 25. neděle v mezidobí

Am 8, 4 – 7; Lk 16, 1 -13

Dnešní evangelium začíná podobenstvím o nepoctivém správci. Když přemýšlím o poselství tohoto podobenství, myslím si, že nám přináší poučení k zacházení se vším, co nám Bůh svěřil, když řekl, že máme vládnout nad veškerým stvořením, abychom si podmanili zemi.

Země, celé stvoření, a dokonce i moje existence, moje tělo není můj majetek. Jsou to dobra, která nám byla svěřena, abychom je dobře spravovali. Ale naše správa těchto věcí nebyla dobrá a nepokračuje správným směrem. Nesmírnost neštěstí, která se dějí ve světě, znečištěné životní prostředí a masivní úhyn živočišných a rostlinných druhů jsou plody našich velikých chyb při správě svěřené země, našeho sobectví, pýchy, arogance a nenasytnosti. Nestaráme se o naše fyzické a duchovní zdraví, nepečujeme o život druhého člověka, nedbáme o přírodu. Vynikáme v ničení všeho možného.

A když sklízíme důsledky hříchu, svého špatného hospodaření s životem a zdravím celého stvoření, ještě to vyčítáme Bohu, že nestvořil svět dobře. Nechceme uznat, že jsme rozvrátili hříchem a našim sobectvím Bohem stanovený řád našeho života, přírody i kosmu. Destruktivní činnost člověka je děsivá. Když Bůh dokončil dílo stvoření, řekl, že všechno je velmi dobré. Tento nepředstavitelně krásný svět, tento nepochopitelný zázrak, kterým je existence člověka, je svěřen lidskému vedení.

Dnešní evangelium říká, že tento nepoctivý správce, když se dozvěděl, že jeho pán vidí špatnou správu svěřeného majetku, rozhoduje se zachránit „vlastní kůži“. Vymyslí způsob, jak se zachránit v případě ztráty svého postavení.

Bůh ukázal, že naše správa světa, naše řízení svěřených statků je zlé, že hříchem přinášíme sobě i světu věčnou záhubu. Boží slovo říká, že odplata za hřích je smrt. Můžeme vidět, že svět i náš život je vážně nemocný, umírá a my vše postupně ztrácíme.

Když vidíme tragické plody našeho vedení světa, zavíráme oči před rozumným řešením, zaslepeně zachraňujeme „vlastní kůži“, podřezáváme si pod sebou větev. Ježíš radí: „Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu“. Mamon je synonymem peněz, materiálních statků. Náš zisk je často nespravedlivý. Je-li to možné, snažíme se získat co nejvíc. Neumíme se spravedlivě rozdělit. Nepoctivý správce z evangelia, aby zachránil svou pozici, rozhoduje se vzdát svých zisků. Když snížil dluh svým dlužníkům, tím snížil svůj příjem. Dokázali bychom se vzdát části svého majetku, svých příjmů? Přemýšlíme vůbec o spravedlivém nakládání se svým majetkem? Snažíme se kupovat co nejlevnější služby, co nejlevnější zboží a zážitky a neptáme se, zda takové chování nevytváří nespravedlnost, kdy lidé nedostávají spravedlivou mzdu za svou práci. O tom mluví v prvním čtení prorok Amos, a ukazuje Boží pohled: „Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek“.

Když Ježíš ukazuje příklad nepoctivého správce, mluví o Božím plánu pro věčný život. To, co nám Bůh svěřil zde na zemi, je školou, která nás má naučit řádně spravovat dobro, které obdržíme ve věčném životě: „Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?“

Spravování pozemských věcí nás musí naučit takovému přístupu k hmotným statkům, ke svému postavení a významu, abychom mohli být v tom všem opravdu dobří, nesobečtí a soucitní. Máme usilovat pouze o dobro druhého, a ne se snažit jen o dosažení vlastního zisku a své moci. Musíme se naučit ztratit sebe sama ve službě druhým, jako Ježíš, který nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a vydal svůj život k záchraně všech lidí.

Tento přístup k věcem tohoto světa nás má připravit na život věčný, kde budeme konečně vlastnit náš majetek. To, co máme na zemi je Boží vlastnictví. Naše vlastnictví obdržíme až na věčnosti.

Pro život věčný se potřebujeme naučit tuto moudrost: žít ve službě druhým, vidět smysl svého života v dobru druhého. Existuje jen jedno bohatství, život a štěstí druhého člověka. Hmotné statky vytvářejí jen velkou iluzi pravého bohatství.

Nemůžeme sloužit Bohu i mamonu. Pokud je našim Pánem Bůh, tehdy se cestou našeho života stává láska k bližnímu. Ježíš z Nazareta nám svým životem tuto cestu ukázal.

První schůzka skautů

V úterý 13.9. se skauti z družiny Ostřížů z 91. oddílu poprvé sešli v novém školním roce v nové klubovně v klášteře na Starém Brně, kterou jim poskytli otcové augustiniáni, za což jim velice děkujeme. Tato schůzka byla spíše informativní a zařizovací. Na příštích schůzkách budou kluci ještě zařizovat další věci v klubovně, aby se v ní cítili dobře a mohli v ní trávit společný čas během roku.

17.9.2016 sobota 24.týdne v mezidobí

Lk 8, 4 – 15

V dnešním evangeliu nám Ježíš vysvětluje, že Boží působení v lidském životě, jeho pomoc přichází skrze Boží slovo. Bůh na stránkách Bible odhalil cesty, po kterých jeho milost k člověku přichází. Daroval v Bibli velké množství různých zaslíbení své pomoci člověku v nouzi. Pokud člověk potřebuje Boží pomoc, musí sáhnout po Písmu svatém a přijmout Boží zaslíbení. Čtení Božího slova je setím Božího semena do půdy svého srdce. Pokud Boží zaslíbení do svého srdce nezaseji, nezažiji Boží milost.

Na jedné straně, Boží zaslíbení povzbuzují. Bůh se ve svém slově zavázal, že nám dá veškerou pomoc. Bůh nabízí všechno, co člověk potřebuje k vyřešení svých problémů. Ale na druhou stranu, je pro nás obtížné tuto pomoc přijmout. Mám potíže věřit Bohu, důvěřovat v jeho dobrotu.

Naše srdce není vždy dobrou půdou. Co máme udělat, aby se naše srdce stala úrodnou půdu, na které Boží zaslíbení mohou přinášet požehnání?

Ježíš vysvětluje význam Božího slova svým učedníkům. Pro další je to tajemství: Dívají se, ale nevidí, slyší, ale nerozumí. Abychom pochopili Boží slovo, musíme být Ježíšovými učedníky. To znamená, těmi, kteří uslyší Boží slovo a chtějí mu porozumět. Jde o osobní zájem a nasazení.

V naší farnosti tomu slouží čtvrteční setkání s Biblí pro dospělé. Půda našeho srdce se stává úrodnou skrze snahu prohloubit znalost Božího slova a úsilí toto Slovo následovat.

15.9.2016 památka Panny Marie Bolestné

Dnes si církev připomíná Pannu Marii Bolestnou. Včera církev rozjímala o významu kříže Ježíše Krista. Dnes církev rozjímá o Mariině spoluúčasti na utrpeních Ježíše Krista. Někdy Mariino utrpení přirovnáváme k prožívání našich životních bolestí. Můžeme to dobře vidět na sochách nebo obrazech, které představují Marii pod křížem, nebo když drží na svém klíně bezvládné tělo svého zemřelého syna (na pietách). Vidíme obličej plný smutku a někdy až beznaděje.

Musíme se však zeptat, bylo to skutečně tak? Prožívala Maria smrt svého syna tragicky? Nemůžeme náš pozemský, lidský způsob prožívání bolesti nekriticky přenášet na Marii.

Ježíšova cesta na kříž a přijetí celého utrpení zcela souvisí s přijetím Boží vůle. Není to nějaké náhodné utrpení, ale utrpení, které Ježíš zcela přijal a ve kterém viděl smysl a cíl svého života. Ježíšova poslední slova na kříži: Dokonáno jest, jsou výkřikem radosti a triumfu. Na jedné straně, kříž je nepochopitelným utrpením, ale na druhé straně je nejvyšším dobrem, které můžeme darovat druhému. Ježíš si byl úplně vědom významu svého utrpení. To znamená, že jeho přístup k prožívání utrpení kříže musel být odlišný od utrpení, které člověk prožívá, když si nevšímá smyslu utrpení a jeho pozitivního významu.

Ježíšův přístup k přijetí utrpení a smrti na kříži byl podobný i u Panny Marie. Byli jedno srdce. Můžeme se zeptat, zda kříž není místem, kde Maria úplně vyzpívala své Magnificat: Velebí má duše Pána, můj duch jásá v Bohu, neboť učinil veliké věci, protože se koná spása světa, Bůh dovršuje všechna svá zaslíbení.

Myslím si, že by nám velmi pomohl tento přístup k utrpení. Předat Bohu své utrpení, znamená najít smysl utrpení, a tím utrpení pozitivně prožít, a mít sílu utrpení v pokoji vydržet. Pokud člověk vidí v nesení utrpení smysl, neklesne pod jeho břemenem.

Setkání farníků a pomocníků farnosti 11.9.2016

IMG_5641

V neděli 11.září odpoledne proběhlo v naší farnosti setkání všech farníků, kteří jsou zapojeni do nejrůznějších farních aktivit. Sešli se ministranti, varhaníci, ženy, které se modlí růženec, pomocníci při úklidu, členové sborů…., prostě všichni, kteří se nějakým způsobem podílejí na tom, aby naše farnost vzkvétala a rostla. Bylo to velmi příjemné odpoledne, ve kterém byla spousta času a prostoru pro to, abychom se navzájem lépe poznali, sblížili se, sdíleli se, případně si vyměnili názory a nebo se domluvili na další spolupráci. Díky vám všem !
( FOTO )

Kuřecí roládky se šunkou a sýrem

Kuřecí roládky se šunkou a sýrem

800 g kuřecích stehenních řízků
150 g plátkového tvrdého sýru
150 g šunky
červená a zelená paprika
plnotučná hořčice
sůl, pepř
olej

Kuřecí maso naklepeme, osolíme, opepříme a potřeme hořčicí. Na každý řízek položíme 1 – 2 plátky sýra a šunky, přidáme nudličky zelené a červené papriky a pevně stočíme do závitků. Rolky potřeme olejem, zabalíme do alobalu a asi 45 minut pečeme při 180 °C. Podáváme s bramborovou kaší.

Výborný piškotový korpus na dorty

Výborný piškotový korpus na dorty

200 g polohrubé mouky
200 g cukru krupice
10 lžic oleje
4 vejce
10 lžic vlažné vody
1/2 prášku do pečiva

Postup přípravy receptu

Žloutky vyšleháme s cukrem, přidáme olej, vodu, mouku smíchanou s práškem do pečiva.
Nakonec vmícháme tuhý sníh z bílků a upečeme při 170 – 180°C.

Třený koláč s meruňkami

Třený koláč s meruňkami

4 vejce
100 g tuku
120 g moučkového cukru
250 g polohrubé mouky
1,5 dl mléka
půl balíčku kypřicího prášku
špetka soli
300 g meruněk
tuk na vymazání a hrubá mouka na vysypání formy

Změklý tuk utřeme s cukrem, postupně přidáváme žloutky a ušleháme v lehkou pěnu; vmícháme do ní mléko a polovinu prosáté mouky. Do tuhého sněhu z bílků vsypeme cukr, ušleháme dohusta a vmícháme jej do těsta současně se zbývající moukou, prosátou s kypřicím práškem. Těsto nalijeme do koláčové formy vymazané tukem a vysypané hrubou moukou, povrch urovnáme, poklademe kousky meruněk a upečeme v mírně vyhřáté troubě.

Schwarzwaldský dort

Schwarzwaldský dort

7 lžic polohrubé mouky
7 lžic cukru krystal
7 vajec
150 g 50%ní čokolády
1/3 lžičky prášku do pečiva

Čokoládu rozpustíme nad parou, mouku smícháme s práškem do pečiva. Žloutky vyšleháme s cukrem, bílky se špetkou soli. Postupně do mouky vmícháme žloutky, čokoládu a nakonec bílky. Pečeme zhruba 20 min. na 180 st. 500 g višní 150 g cukru krystal 1 lžíce skořice 2 lžíce škrobu 100 ml višňového nebo ořechového likéru 500 ml šlehačky (smetany ke šlehání) Višně, cukr, skořici a škrob rozpustíme a povaříme v horké lázni, necháme zchladnout. Smetanu vyšleháme a dáme chladit do ledničky. Korpus rozřízneme na 2 – 3 pláty (dle výšky). Spodní korpus navlhčíme likérem, naneseme vrstvu višní a tenkou vrstvu šlehačky. Pokračujeme dalším plátem korpusu. Poslední vrstvu již nepokrýváme višněmi. Celý dort zahladíme šlehačkou a posypeme kakaem. Hořkou 75%ní čokoládu rozpustíme a natřeme na pečící papír. Necháme zchladnout v ledničce a tuhou ji nalámeme na menší kousky a zdobíme dort. Je možné (a vhodné) si předem naznačit jednotlivé díly dortu a zdobit tak, aby se dobře krájely. Na každou porci možno udělat bobeček z tvarohového krému (tvaroh + šlehačka + cukr moučka) a na něj posadit višni. Višně v receptu jsou mražené, tedy pustí vodu. Pokud používáme kompot, přidáme část sirupové šťávy.