21.1.2017 sobota 2. týdne v mezidobí

Mk 3, 20 – 21

Ježíš Kristus přinesl nový pohled na náš lidský život. Přinesl nové hodnoty. Každá oblast našeho lidského života na Zemi získala nový smysl. Podstatným Ježíšovým výrokem je: Přátelství se světem je nepřátelství s Bohem. Pokud se rozhodnu žít podle evangelia, musím opustit staré cesty svého života. Potřebuji přezkoumat své vztahy k Bohu, k bližnímu, k hmotným statkům. Nemohu žít mentalitou tohoto světa, a tvrdit, že věřím.

Změny, které po nás žádá evangelium na cestě pozemského života, nejsou snadné, často se nám jeví jako nelogické, zbytečné. Náš křesťanský život je často ve velkém rozporu mezi evangeliem a nabídkou světa. Z jedné strany slyšíme Ježíšova slova o nutnosti odmítat hodnoty světa a z druhé nechápeme proč, a hledáme zlatou střední cestu. Ale není tato zlatá střední cesta popíráním evangelia?

Ježíšovi současníci rychle zjistili, že to, co Ježíš učí, není pro ně přijatelné, pohoršovalo je to. Když nemohli odporovat, tvrdili, že to, co Ježíš učí a co činí, je ze zlého ducha. Příbuzní ve svém úsudku byli trochu jemnější, říkali, že se pomátl na rozumu. A nejlepší bude, když se ho zmocní, a přivedou ho zpátky domů.

Dnešní evangelium ukazuje na velmi provokativní význam Ježíše. On a jeho evangelium vůbec neodpovídá našim představám. Je to ostrá kritika našich pozemských hodnot. Ježíš každému říká: obrať se a pojď za mnou. Možná je nejpoctivější upřímně říci sobě i Bohu: neumím to, je to nad mé síly. Nebudu kombinovat, nebudu předstírat, že přijímám Ježíšovy požadavky, ale pokorně budu prosit o světlo Ducha svatého, abych uměl rozlišovat mezi tím, co pochází ze světa a tím co je Božím přáním, a pak budu prosit Ducha svatého o sílu jednat podle Boží vůle.