23.3.2017 čtvrtek 3. postního týdne

Lk 11, 14 – 23

Náš pozemský život je ovlivňován dvěma duchovními bytostmi. Jednou je Bůh, druhou zlý duch. Tyto duchovní skutečnosti nás převyšují silou a mocí. Bůh je bytostí, která je nade vším. On je stvořitel všeho, co existuje, také stvořitel duchovní bytosti, z které pochází zlý duch. Neznamená to, že Bůh stvořil zlo. Bůh, když stvořil svět duchů a také člověka, předal každému stvoření svobodu. V tomto daru svobody je možnost volby života ve společenství s Bohem nebo života bez Boha. Když pak stvořená bytost volí život bez Boha, automaticky se otvírá zlu. Dobrý je jenom Bůh. O tom vypráví nádhera celého vesmíru a zákon a pořádek v něm panující, a také Boží přikázání a ustanovení, která nacházíme v Bibli. Bůh neudělal nic proti životu, nic, co by ničilo jeho správný řád.

Zlo se objevuje a začíná působit, když stvořená bytost odchází ze společenství s Bohem, rozbíjí jednotu a tím se staví proti Bohu. O tom mluví Ježíš v dnešním evangeliu: „Každé království proti sobě rozdvojené zpustne a dům na dům padne … Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje“.

Dobro může být obsahem našeho života jen v jednotě s Bohem a mezi námi navzájem. Každé rozdělení, každý odchod od Boha a od druhého člověka otvírá dveře pro působení zla. Správný vývoj života potřebuje základ, který vzniká úsilím o spolupráci, o úplnou otevřenost Bohu a druhému člověku, o harmonii. Ve chvíli, kdy se k Bohu a k druhému člověku obrátím zády, stávám se protivníkem, nepřítelem, působím zlo, stávám se kamarádem zlého ducha.

Celé Ježíšovo dílo vykoupení má za úkol smířit člověka s Bohem a také člověka s člověkem. Postní doba nás vyzývá, abychom se především smířili s Bohem a s bližními. Pravdou a úkolem manželství je, aby se muž a žena stali jedním tělem a jednou duší. Pro křesťanský život je důležité pochopit význam jednoty a pokoje mezi námi a Bohem a také mezi sebou navzájem a pak úsilí tuto skutečnost naplnit. Moc zla končí, když se člověk začíná snažit o opravdové setkání s Bohem, o shodu s druhými, když odpouští všechno všem svým viníkům. Bezpečí svého života vytvářím snahou o jednotu s Bohem a s bližními.