23.4.2017 Neděle Božího milosrdenství

V knize o Martě Robin, velké mystičce a stigmatičce minulého století, jsem našel její vyjádření při příležitosti volby papeže Jana Pavla druhého: „Matka Boží nám předvedla svou dokonalou režii.“

Co jsme viděli a prožívali během pontifikátu Jana Pavla druhého, bylo opravdu výjimečné a úžasné. Neustále jsme byli překvapováni něčím novým, co ukazovalo, jak lidský život může být krásný, velký a pravdivý. Byli jsme svědky papežovy hluboké vděčnosti v každé životní situaci. Jedna z posledních vět, kterou ještě zvládl zašeptat, zněla: „Papež vás hledal a vy jste k němu přišli. Za to vám srdečně děkuji“. Touto svou poslední větou nás znovu vyzval k setrvání ve víře v Boží milosrdenství.

Každé setkání s ním bylo úžasné a nezapomenutelné. Jeho život a pastorační aktivity byly zvláštním způsobem spojeny s Pannou Marií. Můžeme klidně říci, že ona nám darovala Jana Pavla druhého.

Papež zesnul v předvečer svátku Božího milosrdenství. Je to svátek, který on ustanovil. Toto ustanovení ukazuje, co pro Jana Pavla druhého bylo nejdůležitější: Ukázat pravdu o Boží lásce. Abychom se konečně přestali Boha bát, abychom mu s plnou důvěrou otevřeli svá srdce, dveře našich životů. V den své inaugurace s plnou mocí vyzýval, abychom Kristu otevřeli dokořán dveře svého života, abychom se Krista nebáli. A pak během svého pontifikátu znovu a znovu tuto výzvu opakoval, až do ustanovení svátku Božího milosrdenství.

Ve své poslední knize „Paměť a identita“, při vědomí pravdy o křehkosti lidské morálky, vysvětluje Boží milosrdenství takto: člověk – hříšník má vědět o tom, že Bůh je milosrdenství a že Boží milosrdenství je nekonečné, ničím neomezené. Bůh je připraven znovu a znovu odpustit a ospravedlnit hříšného člověka. Na otázku, odkud pochází toto nekonečné milosrdenství Otce, odpovídá: Kristus vzal na sebe hříchy každého z nás, aby tím uspokojil spravedlnost a tak zachoval rovnováhu mezi spravedlností a milosrdenstvím Otce.

Svatá Faustina, když kontemplovala v Ježíši milosrdného Boha, viděla nejčastěji Ježíše vzkříšeného a oslaveného. Proto svou mystiku milosrdenství svázala s tajemstvím Velké noci, ve které se Kristus ukazuje jako přemožitel hříchu a smrti. Ježíš odhaluje sestře Faustině pravdu o svém milosrdenství po tragédiích první světové války a před tragédiemi druhé světové války a nastupujících totalitních režimů dvacátého století. To, co uslyšela od Ježíše, zapsala ve svém Deníčku. Slova zapsaná v tomto Deníčku svaté Faustiny jsou mimořádným evangeliem Božího milosrdenství, napsaným v perspektivě dvacátého století, prostoupeného zrůdným zlem vzniklých totalit a zvrácených filozofií. Ve svém poselství, zjeveném sestře Faustině, Ježíš vysvětlil, že zlo, jehož pachatelem i obětí je člověk, není větší, než Boží milosrdenství. Protože Bůh může vždy zlo proměnit v dobro. Bůh chce, aby všichni lidé přijali tuto pravdu, otevřeli se Bohu a tak byli zachráněni.

Kristus vzkázal skrze sestru Faustinu, že zlo nemá poslední slovo, nevyhrává! Velikonoční tajemství potvrzuje, že dobro nakonec vyhrává, že život vítězí nad smrtí, že nad nenávistí vítězí láska. Prostřednictvím sestry Faustiny a Jana Pavla druhého Ježíš Kristus připomněl sílu dobra a jeho konečného vítězství.

V knize „Paměť a identita,“ Jan Pavel druhý píše: Dějiny lidstva jsou scénou, kde koexistuje dobro a zlo. To znamená, že zlo existuje vedle dobra, ale také to znamená, že dobro žije vedle zla. Roste na stejném substrátu lidské přirozenosti. Přirozenost není zcela zničena, nestala se zcela špatnou působením prvotního hříchu. Udržela schopnost dělat dobro. Potvrzuje se to v různých obdobích historie. “

Myslím si, že pokaždé, když se budeme, jako Jan Pavel druhý, otevírat Kristu, jeho lásce a milosrdenství, když se budeme stále inspirovat Ježíšem Kristem, setkávat se s ním v našich modlitbách, budeme měnit tvář země, bude zde bezpečněji, a budeme společně zažívat více naděje.

Jan Pavel druhý ukázal zdroj, ze kterého můžeme čerpat sílu ke krásnému životu, který žádné zlo, dokonce ani největší utrpení nezničí.

Jan Pavel druhý, když si uvědomil křehkost lidské morálky, neustálé prohry v boji proti zlu a hříchu, našel odpověď v Deníčku sestry Faustiny. Řešením je úplně se obrátit k Božímu milosrdenství. Jde o to, abychom uviděli Boží srdce, které je pro nás otevřené dokořán, z kterého neustále vytékají proudy Božích milostí.

Toto velké úsilí papeže přesvědčit člověka, aby hledal pomoc především u Boha, a tím získal své štěstí a krásu života, bylo jeho celoživotní modlitbou. Myslím, že v tomto poslání pokračuje i dnes u Boha.

Ustanovil druhou neděli velikonoční svátkem Božího Milosrdenství. Chrám Božího milosrdenství v Krakově-Lagiewnikách je především jeho dílem a duchovním poselstvím. Svým učením a osobním svědectvím víry v Boží milosrdenství nám rozsvítil lampu, která ukazuje cestu k pomoci a vyřešení našich životních těžkostí. Potřebujeme pochopit význam a sílu modlitby: Ježíši důvěřují Ti. Jene Pavle druhý, pomoz nám důvěřovat Božímu milosrdenství jako ty.

Jsme v bazilice, kde uctíváme Pannu Marii. Maria nám dala tohoto papeže, skrze kterého se zazářila pravda o Božím milosrdenství. Věřím, že zvláště dnes nám zde Maria může pomoci s Božím milosrdenstvím se setkat.

Dnes, ve svátek Božího milosrdenství, v 15:00 hodin odpoledne, v hodinu Božího milosrdenství, se zde před milostným obrazem Panny Marie Svatotomské budeme modlit. Srdečně všechny zveme.