24.6.2017 Slavnost Narození Sv. Jana Křtitele

Dnes církev slaví narozeniny člověka, o kterém Ježíš řekl: „Mezi narozenými ze ženy není nikdo větší než Jan“. On je posledním z proroků Starého zákona. Měl za úkol ukázat na člověka, který je Mesiášem – Spasitelem světa. Tento úkol splnil, když na Ježíše z Nazareta ukázal. Ježíš se odvolává k Janovu svědectví, aby potvrdil svou mesiánskou věrohodnost. Jan Křtitel je jedním ze tří svědků, kteří potvrzují, že Ježíš z Nazareta je Mesiáš.

Ukázat nám pravého Mesiáše je pro nás nejdůležitější věc, protože bez setkání s Mesiášem nemůžeme získat věčný život, naši spásu. Janovo svědectví, že Ježíš z Nazareta je Mesiáš, je první. Vpravdě to první proroctví o příchodu a působení Mesiáše přináší již Starý zákon, ale až na pokyn Jana, že ten, který stojí před ním je Beránek Boží, jdou za Ježíšem první dva učedníci. Tak Ježíš získává první svědky k hlásání základní pravdy, že je Mesiáš. Jan byl první, který na Ježíše ukázal. Myslím si, že Janova velikost spočívá právě v odvaze ukázat na Ježíše jako Mesiáše, ne v jeho asketickém způsobu života. Protože velmi přísná askeze sama nemá žádnou cenu pro věčnost. Věčnost nám dává Mesiáš. Není důležitější čin, než pomoci druhým setkat se s Mesiášem.

Jan Křtitel nás paradoxně velmi šokuje. Je první, který ukazuje na Mesiáše, ale sám za svým poznáním nejde, nestává se prvním Ježíšovým učedníkem. Na konci svého života stojí před velkými pochybnostmi, zda Ježíš z Nazareta je opravdu Mesiáš. Posílá ze žaláře své učedníky s otázkou: „Jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?“ Myslím si, že tato situace vysvětluje Ježíšova slova, že Jan je největším z narozených z ženy, ale „nejmenší v Božím království je však větší než Jan“.

Velikost člověku poskytuje možnost obdržet věčný život. Naše pozemské výkony nám ale velikost nezajistí.

Ze skutečného setkání s Mesiášem vždy vyplývá výzva: Následuj mě! S přijetím této výzvy máme veliké obtíže, neradi druhé posloucháme, neradi se druhým podřizujeme. Jsme spokojeni, když můžeme druhé řídit, být vedoucími.

Možná, že to byl problém Jana Křtitele. Musel by opustit pozici velkého proroka a učitele velkých zástupů lidí, a stát se najednou jen obyčejným učedníkem. To je také náš problém. Chceme být učiteli, řediteli, těmi, kteří vedou, ale nechceme přijmout místo v řadě učedníků. V podstatě je to tragické, když jiným ukazujeme Mesiáše a sami Mesiáše nenásledujeme. Věčnost se pro nás otevírá, když se dáváme Ježíšem vést, když se stáváme jeho učedníky.