25.6.2017 12.neděle v mezidobí

Mt 10, 26 – 33

Pro lepší pochopení textu dnešního evangelia stojí za to si připomenout evangelium předchozí neděle. Byla tam řeč o volbě dvanácti apoštolů, které pak Ježíš posílá kázat evangelium: „Jděte a hlásejte: Přiblížilo se nebeské království“. Mají také dělat znamení, která potvrdí věrohodnost jejich; poselství: „Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy“.

Toto vyslání dvanácti apoštolů s tímto a ne jiným úkolem, je Boží odpovědí na stav lidstva. Ježíš vidí zástupy lidí, kteří byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře.

Podobně tomu bylo dříve v případě vyvoleného národa, kdy Bůh povolal Mojžíše, aby tento utlačovaný a zneužívaný národ vyvedl z Egypta. Bůh mluvil k Mojžíši z hořícího keře: „ Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho pohaněčů. Znám jeho bolesti. … Viděl jsem, jak je Egypťané utlačují“.

To, co Bůh nazývá žní, polem připraveným ke sklizni, je volání člověka o pomoc, o záchranu, je bezmocnost proti útokům zla.

Stejně jako Bůh poslal Mojžíše, aby vyvedl lid Izraele z otroctví ke svobodě, tak Ježíš posílá apoštoly, aby člověku ztracenému a zmatenému zlem dali naději nového života, dali naději na vysvobození: „Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy“.

Bůh začal dílo vysvobození člověka od zla vysláním svého Syna Ježíše. Ježíš pak posílá apoštoly a jejich nástupce, aby v tomto díle pokračovali. Daroval církvi svátosti, skrze které působí jeho milost.

Problém však nastává, protože člověk se brání přijmout od Boha tuto pomocnou ruku. Je paradoxní, že tato nabídka Boží pomoci je nejen odmítána, ale často ti, kteří ji zprostředkují, jsou pronásledováni. Ježíš říká: „Budou vás totiž vydávat soudům a bičovat … Vydá na smrt bratr bratra a otec syna, povstanou děti proti rodičům a způsobí jim smrt. Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno“. To, co je nejlepší pomocí, co je darem zdarma daným, je nejen snadno odmítané, ale ti, kteří pomoc zprostředkují, jsou pronásledováni. Je to nepochopitelné, ale právě s takovou reakcí se často setkává hlásání evangelia. To, co je skutečnou pomocí, zůstává brutálně odmítnuté.

Proto Ježíš říká těm, kteří zvěstují evangelium: „Nebojte se lidí…. nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo“. „Nic není tajného, co by nebylo odhaleno, a nic skrytého, co by nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co vám šeptám do ucha, hlásejte ze střech.“ Ti, kteří zvěstují evangelium, musí je hlásat vhod či nevhod. To je povinnost křesťanů.

Boží vůle je zachránit každého člověka zmateného zlem, bezradného v životě, ztraceného ve svých problémech. Tak to vysvětluje ve druhém čtení svatý Pavel: „Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista“.

Dnešní evangelium vybízí a přikazuje, aby nikdo, kdo zakusil Boží dobrotu, kdo zažil Boží pomoc, o tom nemlčel.

Před dvěma nedělemi evangelium přineslo zprávu o povolání celníka Matouše. Ten, který zažil Boží milosrdenství, který byl zachráněn ze zkázy, je mezi těmi, kteří byli povoláni za apoštoly, aby ostatním kázal radostnou zvěst o Boží milosti.

Když někdo zakusil Boží lásku, nemůže o tom mlčet. Pokud o tom nemluví, musí počítat s důsledkem: „Ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi“. Bůh svou lásku člověku předává jen skrze druhého člověka, jen tak ho může zachránit. Proto my křesťané, kteří jsme Boží lásku poznali, musíme ji dávat dál. Bůh chce člověku vždycky pomáhat, ale potřebuje nás křesťany jako prostředníky svých darů. Kde je nepřítomen Bůh, tam chybí především křesťanské svědectví a láska.

Když se Bůh stal člověkem, začala nám přicházet soustavná pomoc, řetěz dobrodiní. Bůh není lhostejný k zatracení člověka, je to bolest jeho srdce. Chce pomoci, ale potřebuje dělníky na svou žeň, kteří navzdory všemu budou říkat ostatním: Bůh tě miluje. Také tehdy, když budou zažívat pronásledování.

Těm, kteří se setkají s pronásledováním, s odmítnutím, s výsměchem z důvodu hlásání pravdy o Boží lásce, Ježíš dává slovo útěchy a povzbuzení, aby vytrvali navzdory všemu, a dále odvážně hlásali: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci. Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, se i já přiznám před svým Otcem v nebi.“

Bůh se stará o záchranu každého člověka. Aby toto dílo mohlo být provedené, Bůh potřebuje pomocníky, ty, kteří odvážně a věrohodně budou vydávat svědectví o jeho lásce, kteří se neuleknou žádné překážky.