30.10.2016 slavnost Ježíše Božského Mistra

Promluva během slavnosti v kapli sester Učednic Božského Mistra.

Jedním z nejvýznamnějších úkolu řádů a kongregací zasvěceného života je pomáhat věřícím v církvi uvidět pravou Boží tvář. Filip to vyjádřil prosbou k Ježíši: „Pane ukaž nám Otce – a to nám stačí“. Jako lidé Bohu zasvěcení máme tento zvláštní úkol ukazovat věřícím ve světě správnou cestu k Bohu. Proto žijeme v klášterech, abychom nejprve dobře poznali Boží srdce a pak pomohli druhým pochopit Boží dobrotu. Jde o poznání Ježíše, který svým životem úplně odhalil Boží tvář: „Kdo viděl mne, viděl Otce“. Nejprve musím sám stát na této jediné cestě k Bohu, kterou je Ježíš Kristus, abych pak byl schopen vést ostatní.

Tragédie ráje a pak neštěstí dědičného hříchu není naše největší neštěstí. Pro nás je nejhorší plod hříchu, kterým je strach z Boha. Bůh náš hřích zničil. V Ježíšově oběti na kříži tento problém skutečně vyřešil. Ale nemůže překonat strach ze sebe v našem srdci. Tento krok k důvěře v Boha je zcela na naší straně. Člověk sám musí pochopit dobrotu Boha a jeho úplné odpuštění. Ježíš rozepjatý na kříži ukázal jednoznačně, že Bůh nevyčítá lidem jejich zlé jednání a jejich hříchy, že netrestá hříšného člověka. My si však máme navzájem pomáhat k víře v Boží milosrdenství, v to, že Bůh má otevřené srdce pro naši bídu.

První čtení odkazuje na událost u hory Choreb, kde se Bůh zjevil vyvolenému lidu. Lidé se zalekli Božího hlasu a přírodních jevů, které toto Boží zjevení doprovázely. Tehdy Bůh slibuje Mojžíšovi nového prostředníka, který bude přinášet Boží slovo způsobem, který nevyděsí.

Ve druhém čtení svatý Petr popisuje zážitek proměnění Ježíše na hoře Tábor. Z tohoto zážitku pochopil, že člověk potřebuje přijmout a dodržovat Boží slovo, předané v Bibli. Neboť ono „je jako svíce, svítící v temném místě“. Petr pochopil, že žádná, i ta velmi neobvyklá, nádherná událost setkání s Bohem nepřivede člověka k Bohu, neodstraní z lidského srdce strach z Boha. Člověka k Bohu může přivést jen přijetí Božího slova, a především tohoto slova, které se stalo tělem – Ježíše Krista, který byl za nás obětován na kříži. Člověk se nemůže zbavit strachu z Boha na hoře Tábor, ale na Golgotě.

Na naší zemi se zjevil člověk, který svým životem ukázal lásku a dobrotu, která druhým dala všechno až po odevzdání svého vlastního života. Pravda o tomto člověku, o Ježíši z Nazareta potřebuje svědky, kteří věrohodně ukážou tento mimořádný život, který odhalil totožnost Boha.

Evangelium přináší Ježíšovu kritiku postojů zákoníků a farizeů. Tito lidé měli vysvětlovat pravdivě význam Božího slova, ukázat pravou Boží tvář. Místo toho zneužili své postavení, své povolání, aby získali osobní prospěch. Tímto jednáním pravdu o Bohu skutečně zakryli

Ježíš nás potřebuje, proto nás povolal, aby skrze nás ukazoval lidem ve světě tvář svého Otce, aby skrze nás byl učitelem dalších lidí. Slavnost vašeho patrona Ježíše Krista, Božského Mistra je příležitostí, podívat se na kvalitu svého svědectví a především je novou výzvou, odevzdat se ještě hlouběji Ježíši jako svému osobnímu Mistrovi. Buďme jako apoštolové, kteří jsou posíláni Ježíšem do světa, aby hlásali dobrou zprávu o Božím milosrdenství, ale po nějaké době se zase vrací zpátky ke svému Mistrovi, aby je dále učil a uschopnil k ještě hlubšímu svědectví, aby se člověk přestával bát Boha.