Sakristie jsou nedílnou součástí kostelů již staletí. Tyto běžně nepřístupné prostory slouží hlavně k uchovávání bohoslužebných rouch kněží i ministrantů a předmětů užívaných při bohoslužbě. Mimo to slouží sakristie kněžím a ministrantům jako prostor pro přípravu a převléknutí se na obřady.
Cisterciačky měly u svého klášterního kostela sakristii u jeho severní boční lodě, vedle Kapitulní síně.
Augustiniáni při svém původním kostele u sv. Tomáše měli dvě sakristie, kněžskou a opatskou. Po přestěhování na Staré Brno si podobné sakristie zařídili i ve starobrněnském kostele. Roku 1790 nechal Jan Amon zazdít arkády mezi hlavní a jižní boční lodí a tím vznikly dvě nové sakristie a depozitář. Sakristie vybavili augustiniáni přivezeným nábytkem, pocházejícím z vlastní dílny, vedené ve čtyřicátých až šedesátých letech 18. století Bernardem Stettnerem. Jedná se o soubor nábytku, který zvláště v opatské sakristii je bohatě zdobený figurálními a ornamentálními intarziemi, kredenční skříně jsou vyzdobeny plastickými andílky a kartušemi, které vyplňují malované výjevy Stětí sv. Kateřiny a Upálení sv. Tekly. Zajímavostí je oltářík s klekátkem a kopií obrazu P. Marie Svatotomské, který ukrývá vstup do depozitáře – po odsunutí klekátka a otevření středové části je možno dveřmi ze železných plátů vejít do takto skrytého depozitáře.
Nábytek kněžské sakristie od Bernarda Stettnera
Nábytek opatské sakristie od Bernarda Stettnera
Oltářík s klekátkem, ukrývající vchod do depozitáře
