Sklepy, hrobky

Klášterní sklepy

Pod klášterní zahradou jsou zachovány staré klášterní sklepy. Tyto vznikly již při klášteře cisterciaček, sloužily dlouhá staletí k uskladnění potravin a především vína, a to jak cisterciačkám, tak po roce 1783 i augustiniánům. V té úplně nejstarší části sklepení, vybudované snad již ve 14. století, je ještě původní valounová podlaha.

Původní cisterciácké sklepy ze 14. století

 

Část sklepních prostor byla v době mezi válkami pronajata, sloužila pro vedle stojící "Jurišičovu vinárnu". Během 2. světové války z nařízení policejního ředitele byl ve sklepech zřízen protiletecký kryt.

Plán na přestavbu sklepení na protiletecké kryty z roku 1943

 

Po roce 1950, kdy byl klášter zrušen, byly ve sklepeních sklady a původní venkovní vinárna byla přejmenována na "Vinárna za klášterem". V roce 1965 Jednota LSD Břeclav zde zahájila v původních sklepeních provoz vinárny "U královny Elišky". Vinárna se postupně rozšiřovala, po revoluci je privatizována.

Vinárna U královny Elišky

 

Hroby a hrobky v kostele

Pohřbívání v blízkosti kostela či lépe přímo v kostele byl lá­kadlem pro smrtelníky již od nejstarších křesťanských dob. Každý chtěl být pod ochranou svatých, a tudíž se snažil spočinout v jejich blízkosti i po smrti. Na našem území se hřbitovy začaly přesouvat ke kostelním stavbám krátce poté, co se kostelní stavby začaly budovat, tedy již v 9. století. V kostelních hrobech a kryptách byli pohřbíváni v prvé řadě osoby duchovní, včetně příslušníků mužských i ženských cír­kevních řádů, dále panovníci, příslušníci šlechtických rodů a vysocí hodnostáři, také zakladatelé kostelů, klášterů a jejich fundátoři. Kostely byly často zakládány právě proto, aby sloužily coby místo posledního odpočinku pro významné rody. Pohřbívání v kostelích na našem území bylo definitivně zakázáno v roce 1784 v rámci reforem císaře Josefa II. Kromě zákazu pohřbívání v interiéru kostelů bylo nařízeno také rušení hřbitovů uvnitř měst. Nové hřbitovy musely být zakládány v dostatečné vzdálenosti vně městských hradeb.

Výzkum hrobů u původního farního a špitálního kostela

 

Jak dokazují hroby, které byly nalezeny při archeologickém průzkumu z let 1976–1984 ve starobrněnském klášteře v okolí bývalé rotundy, románského kostela P. Marie a gotického špitálního kostela sv. Anny, tak se i v tomto prostoru pohřbívalo, a to jak u původního farního kostela P. Marie od 11. století do počátku 14. století, tak zde byli pohřbíváni i zemřelí z klášterního špitálu v 14. – 18. století. Dle hrobových nálezů – esovitých záušnic, prstenů, sekyry, nože, mincí i zbytků růženců, medailonů a knižních spon lze hroby datovat právě od 11. do počátku 18. století.  

Nálezy z hrobů u původního farního a špitálního kostela

 

Na rozdíl od původního farního kostela klášterní chrám cisterciaček neměl právo pohřbívat, postrádal proto svůj hřbitov, obyvatelé Starého Brna byli pohřbívání u farního kostela sv. Václava na ulici Vídeňská.

Zemřelé řeholnice, kněží, zakladatelka či fundátoři byli ale pohřbíváni pod podlahou chrámu, který se tak stal jedním velkým pohřebištěm se stovkami hrobů. Zakladatelka Alžběta Rejčka byla pohřbena na nejčestnějším místě – před hlavním oltářem, v cihlami vyzděné šachtě. V podobném hrobě byl uložen i Jindřich z Lipé a jeho rodina, rovněž několik významných měšťanů a podporovatelů kláštera bylo pohřbeno ve vyzděném hrobě. Jen několik kamenných náhrobků, označujících tyto hroby, se však dochovalo. Mnohé z nich byly při drancování kláštera zničeny, hroby byly vykradeny. Většina řeholnic či zde působících kněží však byla pohřbena přímo do půdy pod dlažbou, jejich hrob byl označen jen kamennou deskou či jednoduchou keramickou dlaždicí. Větší část těchto dlaždic je doposud pod stávající mramorovou dlažbou, menší část byla odstraněna a je k vidění v Křížové chodbě Rajského dvora.

Keramické dlaždice z hrobů řeholnic

 

Velké náhrobní kameny, které se v kostele nacházely, byly v době stavovského povstání uloupeny a byly použity jako stavební materiál. Když roku 1885 v sousedním pivovaru (kdysi klášterním majetku) bourali masivní pilíře sladovny, objevily se mezi stavebním kamením také zdobené kamenné desky. Některé menší byly celé, jiné, velké náhrobní desky, byly rozřezané napůl, s otlučenými rohy, neboť byly přizpůsobeny tvaru pilířů. Bylo mezi nimi mnoho náhrobních desek z konce 14. století, ale také z konce století 16., z čehož lze soudit, že byly roku 1619 odstraněny z kostela a přeneseny do pivovaru, který byl tehdy v rukou nekatolické vrchnosti. Tyto kameny byly opatřeny obvodovými nápisy a erby, legendy byly v němčině, latině i češtině. Dva kameny byly obzvláště pozoruhodné. Jeden zobrazoval uvnitř majuskulního obvodového nápisu muže oděného v tappertu, s hlavou ozdobenou věncem, držícího v ruce knihu ve tvaru srdce. Na druhém byla v ušlechtilém provedení vyobrazena sedící postava řeholnice pod gotickým baldachýnem. Z erbovních motivů byl např. jeden se dvěma zkříženými ostrvemi (znak pánů z Lipé). Zásah za účelem záchrany těchto památek ze strany konzervátora M. Trappa zůstal bez úspěchu; kameny byly znovu použity jako stavební materiál. (Adolf Raab - Der Kreuzgang von Maria Saal in Brünn, DABB inv. č. 169 sg. 208, Brünner Zeitung - 2.srpna 1884)

Jak je již na jiném místě uvedeno, když dne 18. října 1335 zem­řela v Hradci Králové zakladatelka kláštera Alžběta Rejčka, byla převezena do Brna a pochována v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně na nejčestnějším místě před hlavním oltářem. Protože dle svého přání byla pohřbena jen v prostém řeholním šatu, její hrob unikl drancování. Když byla r. 1762 královnina hrobka při rekonstrukci kostela otevřena, bylo nalezeno její tělo v dřevěné rakvi. Poslední cisterciácká abatyše Antonie von Ulrici pietně vyzvedla kosti královny ze ztrouchnivělé rakve, nechala je znovu pohřbít v měděném sarkofágu a dala nad jejím hrobem zhotovit od sochaře Ondřeje Schweigla náhrobek. Tento však byl kvůli nedostatku místa později odstraněn. Naposledy byl její hrob otevřen roku 1903 při rekonstrukci podlahy kostela, kterou prováděli již augustiniáni. „Za světla lucerny s hořící svíčkou bylo odklopeno víko rakve a odhalila se krásně tvarovaná lebka obklopená věncem z hedvábných květů napředených na stříbrném drátu; mezi květy byly lilie z velmi jemných bílých perel,“ je uvedeno v archivních listinách. Po uzavření hrobu a položení nové mramorové podlahy byl její hrob označen dlaždicí s písmenem E.

Hrob Alžběty Rejčky před hlavním oltářem baziliky

 

Co se týká hrobu Jindřicha z Lipé, jeho ostatky byly po jeho smrti v roce 1329 uloženy do hrobky v jižní lodi kostela Nanebevzetí P. Marie na Starém Brně. Jako jeden z nejmocnějších šlechticů království byl pohřben pravděpodobně s bohatou výbavou. Žel, v průběhu staletí byly právě takové hroby několikrát vydrancovány vojsky.

V rámci záchranného výzkumu, prováděného v roce 1966 Archeologickým ústavem ČSAV, pobočka v Brně, při příležitosti zavádění parovodního topení pod povrch dlažby kostela, byla v přední části jižní kostelní lodi zjištěna a otevřena hrobka, která byla považovaná právě za hrobku Jindřicha z Lipé. Ze středověkých cihel byl pečlivě vybudovaný prostor o rozměru 230 x 75 a hloubce 130 cm. Hrobka byla vyplněna druhotným zásypem hlíny s kusy cihel, malty a kamenů. V horní části výplně hrobky byly nalezeny rozptýlené lidské kosti mladšího jedince. Ve vzdálenosti 25 až 30 cm nade dnem se rýsoval obrys dřevěných zbytků rakve, ze které se našly ještě železné hřeby se zbytky dřeva, dále pozůstatky plechového pásového okutí rakve a tři záchytné železné krutý s přikovaným výběžkem pro zapuštění do dřeva. V prostoru uvnitř rakve ležely pozůstatky lidských kostí dospělé osoby, kusy lebky, některá žebra, obratle, zlomky pánevních kosti a dolní části nohou. Mezi kostmi, které byly nalezeny v této hrobce a byly dodány k antropologickému posouzení, bylo možno rozeznat pozůstatky nejméně tří dospělých osob, a kromě toho několik kostí zvířecích.

Nález hrobu Jindřicha z Lipé v roce 1966

 

Podle klášterních záznamů byl v jižní lodi pochován pan Jindřich z Lipé. Jelikož v celé lodi nebyla výzkumem zjištěna jiná hrobka, bylo možno výše popisovanou hrobku se zbytky rakve a kostry považovat za poslední místo odpočinku a za tělesné pozůstatky pana Jindřicha z Lipé. Ten si, dle jeho závěti, vybral kostel při klášteře „Aula Mariae“, zvaného Klášter králové na Starém Brně, jako místo pro svůj pohřeb i hrob pro sebe i své potomky a odkázal klášteru majetek pro sloužení pravidelných zádušních mší. (závěť Jindřicha z Lipé ze dne 8. 3. 2025 - DCM VI - CCLXXV). Tam byl také kdysi nejvyšší maršálek a podkomoří země české, jakož i hejtman na Moravě, po své smrti 26. srpna 1329 pochován.

(Záchranný výzkum ve starobrněnském kostele a nález hrobky pana Jindřicha z Lipé – Boris Novotný, Archeologický ústav ČSAV, přehled výzkumů 1966)

Chrám se stal rodovým pohřebištěm Pánů z Lipé V rodinné hrobce byl v chrámu následně pohřben i jeho syn Jindřich mladší z Lipé, jeho dcera Kateřina, která zde byla abatyší, pravděpodobně zde byl pohřben i další jeho syn Bertold. Zda zde byla pochována i jeho manželka Scholastika, není jisté. (Severinovi – Královna Alžběta a klášter cisterciaček na Starém Brně).

Nalezené kosterní ostatky byly zkoumány pracovníky Archeologického ústavu, když byly do kostela po několika letech vráceny, byla však již podlaha zadlážděna. 20 let tak ležely kosti v neoznačené krabici v depozitáři kostela, až byly v roce 1991 opatem Tomášem Martincem pietně pohřbeny v dřevěné truhličce k pilíři, nedaleko původního hrobu Jindřicha z Lipé. V roce 2024 byly ostatky znovu pracovníky Muzea města Brna vyzvednuty, ostatky byly předány k novému antropologickému výzkumu, který prokázal, že se s největší pravděpodobností jedná skutečně o ostatky Jindřicha z Lipé a několika dalších osob.

Vyzvednutí provizorně uložených ostatků Jindřicha z Lipé v roce 2024

 

5. 11. 2025 byly tyto ostatky dovezeny do baziliky, po zádušní mši byly v nové nerezové rakvi uloženy k věčnému spánku do původní hrobky v jižní lodi baziliky. Ta byla zadlážděna a místo hrobu bylo označeno dlaždicí s iniciálami JL.

Uložení ostatků Jindřicha z Lipé do jeho hrobky v roce 2025

 

Hrob Jindřicha z Lipé v boční lodi baziliky

 

Dle dochovaných historických pramenů byly klášteru často darovány od bohatých šlechticů majetky, kdy dar byl podmíněn právě pohřbením v tomto kostele. Tak učinila např. roku 1326 Perchta ze Švábenic, Žofka z Bukoviny a její manžel Zbyněk v roce 1342 či rod Holubů z Komořan v roce 1347. (Severinovi – Královna Alžběta a klášter cisterciaček na Starém Brně).

V další fázi záchranného výzkumu, prováděného v roce 1966, byly při snímání prkenné podlahy v sakristii (která až do roku 1790 sloužila jako jižní boční loď kostela) odkryty dvě náhrobní desky. Mramorový náhrobní kámen o rozměrech 130 x 80 cm nese německý nápis, který zní v překladu: Zde leží pochována ctihodná panna Kordula Wagnerová z Jihlavy, která v 10. letech svého věku vstoupila do řádu a pak jako převorka tohoto slavného domu Božího svůj život a stáří do 117 let křesťansky a zbožně trávila a v pondělí po sv. Matouši blaženě v Pánu zesnula. Jí a všem nám nechť je dopřáno radostného vzkříšení. Amen. Roku 1569.

Druhý náhrobní kámen o rozměrech 172 x 88 cm, rozlomený na tři části, je zhotoven z pískovce. Je na něm vytesána postava muže v dlouhém rouše s širokými rukávy a čepcem. Na pásce, zavěšené přes pravé rameno, mu u levého boku visí mečík. V pravém horním rohu obrazu je vytesán erb s loďkou a veslem. V pásu kolem okraje náhrobního kamene probíhá latinský nápis v gotické minuskuli. Překlad textu zní: Léta Páně 1458 zemřel Petr rybář o vigilii sv. Prokopa. Modlete se za něho +. Náhrobní deska patřila významnému starobrněnskému obchodníku s rybami.

Náhrobní kameny, nalezené pod podlahou sakristie - 1966

 

Kromě náhrobních kamenů byly pod dřevěnou podlahou sakristie nalezeny zbytky lidských koster a mužská lebka. V zadní části sakristie byly objeveny dvě nevelké krypty s cihlovým klenutím. V jedné z nich byly zbytky ztrouchnivělé dřevěné rakve a lidské kosti. Druhá byla částečně zavalena sutí a ve směru k jihu pokračoval průchod do neznámého prostoru.

V rámci záchranného archeologického průzkumu v roce 1966 byla rovněž pod kůrem v zadní části hlavní lodi kostela vykopána sonda o rozměru 2 x 5 m. Pod novodobou mramorovou dlažbou se nalézaly jednoduché hliněné vypalované dlaždice o rozměrech 12 x 12 cm. V jámě byly v hloubce 1 – 1,5 metrů nalezeno celkem 6 hrobů, některé se zbytky rakví či podušek, růžencem, křížkem, korálky, nelezena byly i kovová destička o rozměrech 13 x 11 cm s latinským nápisem, ze kterého vyplývá, že pochovaný byl kněz, který zemřel roku 1770.

Z uvedeného průzkumu vyplývá, že se v zadní části hlavní lodi pochovávalo až do 18. století, množství pohřbených v tomto prostoru lze odhadnout na počet okolo sta osob.

(Záchranný výzkum ve starobrněnském kostele a nález hrobky pana Jindřicha z Lipé – Boris Novotný, Archeologický ústav ČSAV, přehled výzkumů 1966)

V roce 2024 byl v bazilice Panny Marie na Starém Brně proveden pracovníky Muzea města Brna ve spolupráci s odborníky z Masarykovy univerzity průzkum hrobky, objevené při geofyzikálním průzkumu chrámu v roce 2023 v severní lodi. Po vyvrtání otvoru do hrobky byl vnitřní prostor nasnímán průmyslovou kamerou. Dle závěrečné zprávy bylo konstatováno, že „krypta byla na stejné ose jako hrob Jindřicha z Lipé a spolu s hrobkou Elišky Rejčky tvoří linii nejvýznamnějších pohřebních míst před hlavním oltářem chrámu, musel zde být proto pohřben ve své době opravdu významný jedinec“. Dále na základě získaných informací bylo zjištěno, že v hrobce jsou uloženy ostatky nejméně jednoho kompletního jedince, tělo bylo do krypty uloženo v dřevěné rakvi, která se sice rozpadla, ale jednotlivé části rakve jsou dochovány, hrobka pochází z období baroka. Totožnost pohřbené osobnosti je v současné době neznámá.

Vrtání otvoru v dlažbě při průzkumu neznámé hrobky – 2024

 

Záběry z vnitřku neznámé hrobky - 2024