Historie baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně a kláštera

Prvním chrámem P. Marie na Starém Brně byla rotunda, skládající se z válcové lodi a apsidy mírně podkovovité­ho půdorysu, dle archeologů postavená kolem roku 1000. V průběhu 12. století byla původní rotunda  z důvodu nárůstu obyvatel  nahrazena rozsáhlejší jednolodní románskou stavbou se čtvercovou apsidou, ke které se vztahuje první písemná zpráva z roku 1210, kde se již hovoří o existenci kostela P. Marie na Starém Brně. Ale i tento kostel přestal vyhovovat, krátce po roku 1300 ho nahradil mariánský farní chrám na půdorysu latinského kříže s trojbokým závěrem.

Dne 15. května 1323 založila královna Eliška Rejčka, vdova po dvou českých králích, Václavu II. a Rudolfu Habsburském, u původního kostela P. Marie klášter cisterciaček. Klášter pojmenovala  Aula Sanctae Mariae. Král Jan Lucemburský se stal jeho spoluzakladatelem. Dalším příznivcem byl moravský zemský hejtman Jindřich z Lipé. Brzy po založení starobrněnského kláštera královnou Eliškou Rejčkou  se začalo i se stavbou nového klášterního ko­stela. Když v roce 1329 Jindřich z Lipé zemřel, byl pohřben v místě pravé, ještě nedostavěné, lodi nově budovaného kostela.  Od roku 1332 Eliška Rejčka již trvale žije v klášteře, u něhož byl v roce 1333  založen špitál pro 8 nemocných laiků, 8 přestárlých kněží a 1 jáhna. Podstatná část nového chrámu byla již pravděpodobně hotova tak, aby v něm mohly probíhat bohoslužby, protože se původní starý kostel Panny Marie začal užívat jako špitální kaple a původní patrocinium Panny Marie bylo přeneseno na nový klášterní kostel. Špitální kostel byl zasvěcen sv. Anně. 

V roce 1335 umírá zakladatelka kláštera a nového chrámu Eliška Rejčka. Je pohřbena v průsečíku hlavní a příčné lodi před hlavním oltářem. Toto místo je označeno na dlažbě její iniciálou E.

Zakladatelka zanechává po sobě gotický chrám s bohatostí architektonických prvků. Okenní kružby jsou v českých zemích jedny z nejbohatších a celý chrám působí dynamikou a odhmotněním. Chrám Nanebevzetí Panny Marie je označován jako perla gotické architektury na Moravě. Mohutná stavba byla postavena na složitém půdoryse trojlodního chrámu, zakončeném trojlistým závěrem a mohutně vyvinutou příčnou lodí. Samotná stavba je oproti zvyklostem své doby postavena z pálených cihel. Kámen je použit jen na sloupy a žebra kleneb. Použití pálených cihle je charakteristickým znakem chrámu – i fasáda je z režného zdiva. Nejstarší stavební části kláštera jsou kromě chrámu ještě přilehlé budovy staré sakristie, 3. nádvoří, tzv. Rajský dvůr s křížovou chodbou a nedílnou součástí kláštera – Kapitulní síní.

Na další vývoj chrámu a kláštera měly vliv dějiny. Roku 1428 byl klášter poničen husity,  ještě větší škody byly napáchány v roce 1467, kdy vojska krále Jiřího z Poděbrad nutily k porobě odbojné Brňany. Podle neurčitých zpráv byly devastace a následné opravy tak rozsáhlé, že roku 1483 muselo dojít k novému vysvěcení chrámu. Největší škody utrpěla hlavně obytná část kláštera, zvláště pak křížová chodba. Další destrukce se opakovaly v průběhu 17. století, kdy Brno obléhala švédská vojska. Po skončení třicetileté války vybudovaly cisterciačky „nový klášter“ na západní straně. Šlo o jednopatrovou budovu obklopující nepravidelný čtyřúhelníkový dvůr. Následně byl v patře vybudován dormitář, ložnice sester, těsně přiléhající ke kostelu. Z dormitáře se vstupovalo přímo na chór sester.

Do posledních stavebních úprav cisterciaček patří budova tehdejšího proboštství od Mořice Girmma, postavená ještě před rokem 1737, tedy již v barokním slohu.

Koncem 17. století byla do severního ramene velké příční lodi postavena barokní hudební kruchta - figurální kůr, dnes zvaný malý kůr. Na jeho koncepci i stavbě se již podílel brněnský sochař Ondřej Schweigel, jehož typické barokní výzdoby naleznete v mnoha brněnských chrámech. Jeho dílem je také barokní úprava kněžiště z let 1762 - 1765 s monumentálním sloupovým retabulem: z mramorového podstavce se zvedá zděná kulisa opatřená umělým mramorem. U paty sloupů stojí štukové sochy svatých – Benedikt, Alžběta Durinská, Tekla, Bernard z Clairvaux, v nástavci je sousoší Nejsvětější Trojice zasazené v oblacích s anděly a andílky a sochy nad nikami – s monstrancí bl. Beatrix Nazaretská s monstrancí a sv. Luidgarda s křížem. Obraz Nanebevzetí Panny Marie namaloval Josef Tadeáš Rotter.

Boční oltáře u pilířů mezi hlavní lodí vytvořil taktéž Ondřej Schweigel – Oltář sv. Bernarda z Clairvaux s obrazem signovaným Felix Anton Scheffler 1746, doplnil Schweigel dřevořezbami sv. Vendelína a Notburgy. Protější Oltář sv. Benedikta, opět se Schefflerovým obrazem, vybavil figurami sv. Floriána a Šebestiána. Přibližně ve stejné době vznikají i oltáře u pilířů mezi hlavní lodí a bočními kaplemi. Obrazy pro tyto 4 oltáře namaloval Josef Tadeáš Roter, plastická výzdoba je dílem neznámého štukatéra.

Dílem Ondřeje Schweigela je také kazatelna, přístupná po schodišti točícím se kolem pilíře. Ve výplních na parapetu schodiště i řečniště jsou řezané reliéfy znázorňující epizody z návratu Židů z egyptského zajetí. Na stříšce kazatelny přijímá Mojžíš desky desatera.

Poslední stavební úpravy cisterciaček, které sídlily na Starém Brně 459 let, se týkají kaple Božího hrobu (dnešní kaple Pražského Jezulátka) a úpravy podkruchtí pod malým kůrem, kde byl zbudován oltář Panny Marie Bolestné se sochou Piety. Tuto sochu zhotovil Ondřej Schweigel, ale již po příchodu augustiniánů na Staré Brno.

Nástup Josefa II. na císařský trůn znamenal i nástup jeho josefínských reforem, týkajících se hlavně omezení vlivu církve, zrušení procesí, mnoha poutních míst a také mnoha církevních řádů. 18. března 1782 tak Josef II. ruší i komunitu cisterciaček na Starém Brně a následující rok přikázal augustiniánům, do té doby sídlícím v klášteře při kostele sv. Tomáše, přesídlit do opuštěných prostor na Starém Brně, aby mohl jejich klášter zabrat pro vojenské účely. Novým obyvatelům však prostory nevyhovovaly a bylo nutné provést další přestavby. Nejzásadnější byla výstavba barokní knihovny. V roce 1796 byla vystavěna budova s novým refektářem (jídelnou) v přízemí a sálem pro knihovnu v patře.

Do starobrněnského chrámu byl přestěhován stříbrný oltář s obrazem Panny Marie Svatotomské. Tento oltář s obrazem doposud sídlil v boční kapli kostela sv. Tomáše. Díky josefínským reformám se tak stříbrný oltář s obrazem stává hlavním oltářem mariánského chrámu na Starém Brně. Stříbrný oltář je dílem augsburského zlatníka Johanna Gregora Herkommera a byl vytvořen v letech 1735-1736. Po přestěhování do Starobrněnského chrámu byl oltář ještě doplněn několika novými ozdobami. Nad stříbrným svatostánkem – tabernáklem je zasazen v baldachýnovém retabulu rám s obrazem Madony s dítětem - „Palladium města Brna“, jehož vznik se datuje pravděpodobně do poloviny 13. století.

Kromě stříbrného oltáře přenesli augustiniáni do starobrněnského kostela také obraz P. Marie Těšitelky a umístili jej na oltář Všech svatých v jižním rameni malé příčné lodi. Jde o kopii Boloňské ma­dony, pořízenou tam roku 1726 a přinesenou do Brna. Jedním z dalších přenesených obrazů je Pohled na Brno za pruského obležení v roce 1742 od J. T. Rottera. Tento obraz je umístěn v budově kláštera, jeho kopie je k vidění nad vstupem do baziliky.

V kostele pak koncem 18. století proběhlo několik dalších stavebních úprav. Jan Amon nechal zazdít arkády mezi hlavní a boční lodí v zadní části, čímž vznikly nové sakristie a depozitář. Dále dal vybourat chór sester – velký kůr, tehdy zasahující až do velké příčné lodi a nechal zbudovat nový mělký hudební kůr.

Další zásahy spadají až do konce 19. století, kdy August Prokop, stavitel brněnského dómu,  navrhl novogotické úpravy jižního vstupního portálu. Nad vchod umístil do tympanonu sousoší Korunování Panny Marie. Nad kaplí sv. Augustina, která vznikla částečným zazděním původní gotické křížové chodby ze 14. století, nechal vybudovat oratoř. Dal také zbourat mělkou hudební kruchtu a nahradil ji nynějším novogotickým útvarem, tedy rekonstrukcí původního chóru sester. Pod touto novogotickou kruchtou se nachází Křížová kaple se souborem 14-ti zastavení křížové cesty z roku 1890 – jedná se o dřevořezby, jejichž autorem je Johann Grissemann z Instu.

Současná výmalba chrámu v novogotickém stylu pochází z roku 1897 a navrhl ji Rochard Völker. Veškeré ornamentální práce byly dokončeny v roce 1902.

Mimořádný význam chrámu Panny Marie na Starém Brně byl potvrzen papežem Janem Pavlem II., který mu udělil 6. října 1987 titul „Basilica Minor“. Tímto rozhodnutím papež ukázal na duchovní bohatství a neustále tryskající pramen Božích milostí na tomto místě a stal se po Velehradu a sv. Hostýnu teprve třetí bazilikou na Moravě. Tento titul následně obdržely na Moravě  i bazilika na sv. Kopečku u Olomouce, mariánský chrám ve Frýdku a ve Žďáře nad Sázavou.

Od roku 1990 probíhá obnova augustiniánského opatství. Klášterní budovy i bazilika prošly velkými opravami včetně restaurování stříbrného oltáře.