Farnost (z lat. parrochia) je základní církevní správní jednotka v katolické církvi. Sdružuje věřící nejčastěji na určitém území, spravuje ji farář a podléhá biskupovi dané diecéze. Farní systém na našem území vzniká ve 13. století. Olomoucká diecéze vznikla roku 1063 vydělením z pražské diecéze a zahrnovala území celého Moravského markrabství. Vznikající farnosti v Brně podléhaly tedy až do roku 1777 (– zřízení brněnského biskupství) biskupovi v Olomouci.
Dle listiny z roku 1210 (1210 CDB II č. 363, 364 - potvrzení daru králem Otakarem) je již románský kostelík Panny Marie na Starém Brně zmiňován jako kostel farní. Tento kostel postavil ve 12. století na místě původní rotundy z 10. století moravský šlechtic Lev z Klobouk, který jen posléze daroval nově založenému premonstrátskému klášteru v Zábrdovicích, který založil roku 1309. Od počátku 14. století patřil starobrněnský kostelík klášteru premonstrátek v Dolních Kounicích. Byl farním kostelem pro část Starého Brna kolem tohoto kostela a byly k němu přifařeny obce Bohunice, Manice, Žabovřesky, Jundrov a Komín.
Farní kostel pro zbylou část Starého Brna byl kostelík svatého Prokopa, který stával na místě nynější křižovatky Křížová – Václavská. Kostel vznikl v průběhu 1. poloviny 13. století, poprvé je zmiňován v menším privilegiu pro Brno roku 1243. Z listiny z roku 1314 (CDM VI č. 77) je známo, že kostel sv. Prokopa sloužil jako farní.
Kolem roku 1314 došlo k přenesení farních práv od sv. Prokopa ke kostelu sv. Václava (na rohu Vídeňské a Vojtovy ulice), připomínaného prameny už v roce 1306, kostelík sv. Prokopa pak byl filiálním kostelem farního kostela sv. Václava.
Roku 1323 přenechaly premonstrátky kostel Panny Marie na Starém Brně králi Janu Lucemburskému a královně – vdově Alžbětě Rejčce. Olomoucký biskup Konrád pak na žádost královny Alžběty prohlásil tento kostel za klášterní pro cisterciačky a farní práva byla odtud přenesena k Alžbětou Rejčkou nově založenému farnímu kostelu sv. Vavřince v Komíně, který má sloužit pro obyvatele Manic, Žabovřesk, Jundrova a Komína. Obyvatele z Bohunic i usedlíky z okolí kláštera byli přifaření ke kostelu sv. Václava na Starém Brně (viz listina biskupa Konráda z roku 1323 - CDM VI. – CCXXII). Správu celé starobrněnské farnosti vykonávali řeholníci cisterciáckého řádu. Královna Alžběta zahájila stavbu velkolepého klášterního kostela Nanebevzetí P. Marie, po jeho vybudování darovala původní kostel P. Marie, který byl nově zasvěcen svaté Anně, špitálu, v areálu kláštera stál tento kostel až do konce 18. století, kdy byl zbořen. Po zrušení kláštera cisterciaček císařem Josefem II. v roce 1782 a přestěhování augustiniánů ze svého původního kláštera u sv. Tomáše do starobrněnského kláštera v červenci 1783 jim byl předán do správy i královnou Alžbětou postavený kostel Nanebevzetí P. Marie, který se stal opět pro celou oblast Starého Brna a okolí kostelem farním. Správa starobrněnské farnosti přešla z řádu cisterciáků na řád augustiniánů.
Kostel sv. Václava byl v roce 1783 zrušen, dočasně byl využíván pro vojenské účely a v r. 1794 byl zbořen. Kaple sv. Prokopa byla zrušena císařem Josefem II. v roce 1784 a byla zbořena v roce 1785.
V době před 1. světovou válkou patřila starobrněnská farnost k největším v Brně, měla 30 000 farníků.
Počátky územní rozlehlosti farnosti je nutné hledat v 18. století v souvislosti s přestěhováním augustiniánů od sv. Tomáše do bývalého kláštera cisterciaček. Spolu s tím byla roku 1783 přenesena fara od sv. Václava ke klášternímu kostelu Nanebevzetí P. Marie a od 1. září 1784 byl její farní obvod, který tvořilo Staré Brno s Křídlovickou ulicí, Vídeňskou ulicí, Polní ulicí a Hlinkami, Lískovec, Bohunice, Kamenný mlýn a mlýn Královka (Brněnské Ivanovice), rozšířen o většinu obvodu 2. kaplana od sv. Jakuba, a to o Velkou a Malou Pekařskou, Území sv. Anny, Křížovou ulicí s Úvozem a v roce 1782 přibyla ještě vzniklá předměstí Jircháře a Silniční ulice. Mlýn Královka byl roku 1827 přifařen ke Komárovu.
Pro vznikající nové čtvrtě a rostoucí počet obyvatel bylo nutno farní obvod rozdělit. Od 1. 1. 1930 se ze starobrněnské farnosti vyčleňují Bohunice a Starý Lískovec, kde je v nově postaveném kostele sv. Jana Nepomuckého (1926) zřízena samostatná fara sv. Jana Nepomuckého a sv. Cyrila a Metoděje, spravovaná však rovněž starobrněnskými augustiniány.
Od 16.8.1938 se z farnosti rovněž vyčleňuje Masarykova čtvrť, kde je v nově postaveném kostele sv. Augustina (1936) zřízena samostatná fara, rovněž spravována starobrněnskými augustiniány.
Starobrněnskou farnost mají augustiniáni ve správě až do roku 1950, kdy byla činnost řádu na našem území komunistickým režimem zastavena. Správu farního úřadu poté zajišťovali církevním tajemníkem jmenovaní faráři či administrátoři.
I v dobách komunistické totality fungovalo v rámci možností farní společenství, pod vedením Miroslava Příhody zde pracoval vynikající chrámový sbor, Stanislav Skřička vedl ministranty, z nichž vzešlo 15 novokněží, pod vedením Ludmily Drápalové zde zpívala starobrněnská schola, bylo zde několik společenství mládeže…
V roce 1990 převzali správu farnosti opět augustiniáni.
Dnes tvoří augustiniánskou komunitu bratři v mezinárodním složení a vytváří živou farnost s pravidelnými bohoslužbami, výukou náboženství a mnohými aktivitami.
Užívání českého jazyka v liturgii
V úctě a vděčnosti k našim svatým věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi, z jejichž úst zaznělo našim předkům poprvé slovo Boží i modlitby Oběti novozákonní v rodném jazyce, dáváme tímto dovolení, aby od letošního svátku těchto svatých našich Otců v Kristu Pánu, tj. od 5. července L.P. 1968, mohl býti čten MEŠNÍ KÁNON na celém území naší arcidiecéze při slavení mešní oběti V JAZYCE ČESKÉM podle textu schváleného Svatým Stolcem dne 27. dubna 1968.
V Praze dne 1. července 1968, Dr. FRANTIŠEK TOMÁŠEK, biskup – apoštolský administrátor pražské arcidiecéze
Od 28. září 1968 bylo dovoleno užívání mešního kánonu v české řeči v brněnské diecézi.
Při liturgii mše sv. se (s výjimkou období Velké Moravy) používala latina.
Mše svatá před 2. vatikánským koncilem (1962-1965) začínala modlitbami kněze u stupňů oltáře – tzv. „stupňové modlitby“. Poté kněz vystoupil k oltáři, kde pak sloužil mši v latině, zády k věřícím. Celá bohoslužba od začátku do konce byla záležitostí kněze, nanejvýš ministrantů, kteří se střídali v odpovědích. Lidé vnímali mši svatou jako posvátné dění, kterému ale nerozuměli. A to ani biblickým čtením. Kněz si je potichu předčítal z Písma u oltáře. Lidé při evangeliu povstali a zpívali nějakou mešní píseň. Praxe se začala měnit už před koncilem - při slavných mší, kde čtení a evangelium zaznělo latinsky, se četlo následně i česky. Rovněž někteří kněží začali ještě před koncilem kázat v průběhu mše sv., po evangeliu. Odložili ornát, protože se to bralo jako přerušení mše svaté, a vystoupali na kazatelnu, odkud hovořili. Jinak se kázalo vždy buď před mší svatou, nebo po ní, případně při večerním „požehnání“.
Čeština začala být při celé liturgii používána oficiálně od počátku liturgického roku 1969/1970, tj. od první neděle adventní roku 1969 – 30. 11. 1969 – dle přeložených národních misálů. Kněz také začal sloužit – kde to bylo možné, mši sv. čelem k lidu, v našem kostele se tak stalo až po pořízení nového obětního stolu po roce 1995.
Pořad bohoslužeb
Historicky se mše směly sloužit pouze od ranních hodin do poledne. Odpolední a večerní pobožnosti se konaly, ale bez slavení eucharistie. Večerní mše svaté se v katolické církvi začaly sloužit až po roce 1953. Umožnil je papež Pius XII. svým apoštolským dekretem Christus Dominus, kterým zmírnil staletou tradici eucharistického půstu, který začínal od půlnoci a trval až do doby mše sv., který půst zkrátil na 3 hodiny a umožnil kněžím sloužit mše i ve večerních hodinách. Cílem bylo vyjít vstříc pracujícím, kteří se kvůli zaměstnání nemohli účastnit ranních bohoslužeb. Druhý vatikánský koncil (konkrétně dokument Sacrosanctum Concilium) následně zkrátil eucharistický půst před svatým přijímáním na pouhou 1 hodinu, což vedlo k ještě většímu rozšíření a obvyklosti večerních mší, jak je známe dnes.
V naší farnosti změnu v bohoslužbách přinesl rok 1969, kdy byla trvale povolena večerní mše svatá. Do té doby se muselo 1x ročně na konkrétní dny či období žádat na kapitulní konsistoři o povolení večerní mše, večer bývalo dříve jen požehnání, popř. s kázáním.
Koncelebrace (společné slavení mše svaté více kněžími)
Koncelebrace má hluboké kořeny. Dnes je běžnou praxí, její historie však prošla složitým vývojem. V raném křesťanství křesťané slavili eucharistii s biskupem obklopeným kněžími a jáhny, což symbolizovalo jednotu místní církve. V západní (římskokatolické) církvi koncelebrace však postupně ustoupila. Od raného středověku převládla praxe, že každý kněz sloužil mši svatou samostatně (tzv. privátní mše). To bylo způsobeno potřebou řešit jednotlivé intence (mše na úmysl věřících) a rozvojem teologie, která kladla důraz na to, že každá mše má nekonečnou hodnotu. Bylo tehdy běžné i v našem kostele (a ti nejstarší si to ještě pamatují), že u hlavního oltáře a u několika bočních oltářů sloužilo několik kněží současně několik tichých mší, každá na jiný úmysl.
Druhý vatikánský koncil (1962–1965) tradici koncelebrovaných mší obnovil. Ve své liturgické konstituci Sacrosanctum Concilium z roku 1963 zvláště zdůraznil hodnotu koncelebrace pro „jednotu kněžství“. Rozšířil počet příležitostí a požádal o vypracování nového koncelebrovaného obřadu, který byl realizován dekretem Ecclesiae semper ze 7. března 1965 a v podstatě byl převzat do Missale Romanum obnoveného papežem Pavlem VI. v roce 1970.
Seznam starobrněnských farářů a správců:
Milota - nejstarší známý farář, poslední farář u původního kostela P. Marie před přenesením fary ke sv. Václavu r. 1323
Faráři kostela sv. Václava:
| Mikuláš | první farář u sv. Václava, jmenovaný r. 1314 |
| Eberhard | |
| Konrád I. | 1331 |
| Jan | zemřel 1349 |
| Mikuláš | |
| Michael | 1350 |
| Otto | 1358 |
| Konrád II. | zemřel 1361 |
| Jan II. | 1365 |
| Blažej | 1380 |
| Václav I. | 1396 |
| Jan | 1400 |
| Václav z Kurdějova | 1409 |
| Hermann | 1411 |
| Petr z Račic | 1412 |
| Hermann II. | 1418 |
| Jakub | 1437 |
| Petr II. | zemřel 1445 |
| Štěpán | 1450 –1456 |
| Pavel z Eybenstadt | 1466 –1467 |
| Petr z Ivaně | 1470 |
| Václav | 1485 |
| Jan z Wittingen | zemřel 1495 |
| Václav III. z Vizovic | zemřel 1505 |
| Štěpán | 1505 |
| Pavel I. | 1510 |
| Šimon I. ze Schönbergu | 1518 |
| Kašpar I. | 1523, byl zároveň kaplanem na Špilberku |
| Georg | |
| Pavel II. z Hawersdorfu | 1532 |
| Tomáš I. | 1540 |
| Valentin | 1550 |
| Bartoloměj I. Mašek | 1563 |
| Antonín I. Flamminger | 1589 |
| Benedikt Knauer | 1589 – 1590 |
| Matěj I. | zemřel 1612 |
| Adam I. Halecius | 1612 – 1614 |
| Matěj II. Tille | 1614 – 1617 |
| Kašpar II. | 1617 – 1631 |
| Ondřej I. Frank | 1631 – 1638 |
| Jan III. Dandalus | 1640 |
| Matěj III. | |
| Jan IV. Bonus | zemřel 1644 |
| Laurenz I. Scipio | 1645 – 1650 |
| Michael Fink | 1650 – 1654 |
| Kašpar III. Mayer | 1655-1661 |
| Kryštof Langer | 1661 – 1669 |
| Edmund I. Peržmann | 1669 – 1673 |
| Pavel Stohandl | 1673 – 1681 |
| Petr Hüllmann | 1681 – 1690 |
| Benedikt Littoverius | 1690 – 1691 |
| Eugen Weyher | 1691 – 1700 |
| Christian Weibsrath | 1700 – 1710 |
| František Speer | 1710 – 1713 |
| Augustin Stohand | |
| Karel Breinel | 1713 – 1714 |
| Heidenrik Sommer | 1714 – 1723 |
| Jeroným Besnetker | 1724 |
| Pavel Schindler | 1726 |
| Ignás Seemann | 1731 – 1754 |
| Konrád Bohanovský | 1754 |
| Isidor Elger | |
| Mauricius Elbel | 1776 |
| Řehoř | 1776 |
| Alanus Bylanský | 1780 – 1783, poslední cisterciák, vrátil se do Oseku |
| Petr Kopřiva | 1783, první augustinián po jejich příchodu na Staré Brno – poslední farář u sv. Václava, jen formálně, již po roce byl kostel odsvěcen. |
Faráři kostela Nanebevzetí P. Marie:
| Alanus Bylanský | cisterciák, 1783 - 22. května 1783, kdy se vzdal svého úřadu a vrátil se do svého domovského kláštera v Oseku. |
| Petr Kopřiva | 1783 – 1817, první augustinián po jejich příchodu na Staré Brno |
| Michael Netopil | 1817 – 1835 |
| Fulgentius Süsser | 1835 – 1843 |
| Johann Baptist Vothey | 1843 – 1875 farář |
| Anselmus Rambousek | administrátor 1875–1883 |
| Ambrož Poys | farář 1884 – 1900 |
| Klement Janetschek | administrátor 1900 – 1907 |
| Bernard Šústek | administrátor 1907 – 1913 |
| Jan František Dvořáček | administrátor 1913 – 1919farář 1919 – 1940 |
| Metodus Cupal | farář 1940 - 1943, zemřel 29. 10. 1943 |
| Benedikt Švanda |
farář od 1. 10. 1945 – 16. 2. 1946, opat od 16. 2. 1946 zemřel 6. března 1959 |
| Fulgens Jančík | farář 1950 – červenec 1954 |
| Augustin Beran | administrátor 1954 – 1958 |
| Řehoř Papež | správce fary 1954 – 1960 |
| Ludvík Gazda | administrátor 1960 – srpen 1969 |
| Tomáš Josef Martinec |
administrátor srpen 1969 farář 1990 – 1995 10. opat 1967 ? – 1995 |
| Evžen Lukáš Martinec |
farář 1995 – únor 2015 11. opat augustiniánů 1997 – 2006 |
| Wit Marciniec | farář 2015 - listopad 2021 |
| Jozef Ržonca | farář od roku 2021 |
Seznam kněží, kaplanů a pomocných kněží, kteří působili v kostele Nanebevzetí P. Marie na Starém Brně:
| p. Johann Baptist Vorthey | 1843 – 1875 farář |
| p. Anselmus Rambousek | administrátor 1875 - 1883 |
| p. Ambrož Poys | farář 1884 -1900 |
| p. Klement Janetschek | administrátor, farář 1900 -1907 |
| p. Bernard Šústek | administrátor 1907 - 1913 |
| p. Jan František Dvořáček |
1907 kooperátor 1913 - 1919 administrátor farář 1919 - 1940 převor 1958 |
| p. Tomáš František Coufalík | kooperátor 1929 – 1941 – strýc o. Tomáše Martince |
| p. Augustin Neumann | kooperátor 1929 - 1948 |
| p. Josef Gabriel | kooperátor 1934 - 1959 |
| p. Metod Cupal | kooperátor 1932-1939 |
| p. Karel Fanfrdla |
kooperátor od roku 1918 od roku 1938 farář u sv. Augustina od roku 1968 – 1973 Staré Brno |
| p. Alfons Otakar Zadražil | kooperátor – popraven 22. 2. 1945 v Praze |
| p. Štěpán Peška | kooperátor 1937 |
| p. Metodus Cupal | farář – zemřel 29. 10. 1943 |
| p. Řehoř Papež |
1950 1954–1960 správce fary na Starém Brně |
| p. Benedikt Švanda |
farář od 1. 10. 1945 – 16. 2. 1946 od 16. 2. 1946 opatem do března 1959 |
| p. Fulgens Jančík |
kooperátor 1946 farář 1950 – červenec 1954 |
| p. Petr Hlavina | |
| p. Pavel Šesták | vysvěcen na kněze v r. 1941, od 27. 4. 1950 po obsazení kláštera se do srpna 1954 skrývá u sester Lhotských na ul. Pekařská č. 44, poté odsouzen, propuštěn v roce 1955 |
| P. Augustin Miroslav Bera | od r. 1949 do rozpuštění klášterů 27. dubna 1950 |
| p. Alois Přibyl | |
| p. Josef Jančík | 1951 – 1961 |
| p. František Kraus | |
| p. Augustin Beran |
1952-1954 kaplan 1954-1958 administrátor |
| p. Řehoř Papež | 1954 – 1960 správce fary |
| p. Jaromír Zvěřina | 1954 |
| p. Vítězslav Pazderka | 1954-1960 |
| p. Jan Formánek | 1956-1959 |
| p. Bohuslav Pernica | 1958 |
| p. Ludvík Gazda |
1959 administrátor 1960 – srpen 1969 |
| p. František Staněk | 1960 |
| p. Bohuslav Cemper | 1961 – 1964 |
| p. Václav Novák | 1960-1966 |
| p. Tomáš Prnka | 1961-1965 |
| p. František Marek | 1964-1966 |
| p. Alois Michal | 1965-1966 |
| p. Josef Vítek | 1966-1967 |
| p. Vnislav Fruvirt |
říjen 1966-67 (nar. 11. července 1923, zemřel 25. října 2020) Paměti: „Dostal jsem dopis od kapitulního vikáře, že mám ihned rozvázat pracovní poměr v Dopravním podniku a nastoupit jako kněz na Starém Brně. Říkali této farnosti "odpalovací rampa pro panáčky z výroby". Když někde zemřel farář a uvolnilo se místo, tak kapitulní vikář vzal kaplana ze Starého Brna, dosadil ho tam a okamžitě zažádal o dalšího. Tímto způsobem dostávali státní souhlas další kněží. |
| p. Pavel František Šesták | 1967- 23. 1. 1976, převor augustiniánů |
| p. František Novotný | 1967-1970, redemptorista |
| p. Josef Honzírek | 1967 |
| p. Vladimir Nováček, ThDr. | listopad 1967- září 1968, poté generální vikář, od 1971 mikulovský probošt, zemřel 1999 |
| p. Karel Ševela | 1967 – 1968, jezuita |
| p. Leo Kuchař | 1968 |
| p. Josef Pražan | 1968 |
| p. Jan Pavlík | 1968-1970, jezuita, výpomocný kněz, jeřábník u DPmB, nar. 23. 10. 1920, zemř. 28. 11. 2008 |
| p. Josef Soukop | 1968, výpomocný kněz |
| p. Josef František Gabriel | 1.5.1969 – 5. 12. 1971 |
| p. Řehoř Papež | 1969 – 1970, zemřel 14. 10. 1970 |
| p. Tomáš Josef Martinec |
srpen 69 –administrátor farář 1990 – 1995 10. opat 1967-1995 zemřel 12. 12. 1995 |
| p. Jaroslav Adámek | 1970-1979 |
| p. Josef Budil | 1. 4. 1975 – 31. 3. 1977 |
| p. Ladislav Tichý | 1975-1976 |
| p. Karel Obrdlík | 1975-1976, vysvěcen 30. června 1973 |
| p. Josef Večeřa | 1976-1979 (zemřel 16. června 2025) |
| p. Alois Pernička | 1977 (zemřel 28. 11. 2018) |
| p. Vít Severa | 1978-1981 |
| p. Pavel Klimovič | 1980-1983 (zemřel 7. června 2025) |
| p. Jindřich Bartoš | 1981-1982 |
| p. Ervín Jansa | 1982-1983 |
| p. Miloslav Kabrda | 1983-1987 |
| p. Jiří Hének | 1987-1988 |
| p. Milan Mihulec | 1988-1990 |
| p. Josef Budil | 1990- 2017, zemřel 19. 4. 2017 |
| p. Martin Cyril Ptáček | 1990 – 1993, zemřel 1993 |
| p. Ambrož Milan Matějíček | 1994 – 1995, zemřel 15. 5. 2005 |
| p. Evžen Lukáš Martinec |
farář 1995 – únor 2015 11. opat augustiniánů 1997–2011 |
| p. Cyril Stanislav Látal | 1991 – 1994, zemřel 1. 7. 1994 |
| p. Jan Nepomucký Verner | 1995 – 1996, zemřel 1. 2. 1996 |
| p. Augustin Emil Dorničák | 2001 – 2008, zemřel 8. 8. 2008 |
| p. Antonio Rivas | 1998 -2001 – zemřel 1. 8. 2017 |
| p. Nikolaj Tomasz Drobotowicz | 1998 – 2001 |
| p. Milan Norbert Badal | cca 2000-2010, zemřel 24. března 2019 |
| p. Zdeněk Pospíšil | 2005 – 2013, zemřel 2. února 2016 |
| p. Wit Marciniec | podzim 2014 – 2021 – farář, poté v Praze, od února 2023 v Brně, převor kláštera |
| p. Angelo Lemme | podzim 2014 – únor 2023 – převor kláštera, poté v Praze, od září 2024 kaplanem na Starém Brně |
| p. Jan Biernat | podzim 2014 – 2023 |
| p. Jozef Rzonca | od podzimu 2021 - farář |
| p. Andrés Ampudia | únor 2023 – září 2024 |