Cyklopouť na Velehrad 19. 4. 2026
Když o třetí neděli,
na cyklopouť jsme se vydali,
sešli jsme se zrána,
oslavovat Pána.
Po kratičkém posílení
zato vroucím požehnání
na kola jsme nasedli,
směr Velehrad vyjeli.
V počtu jako Sedmipočetníků,
to je Cyrila, Metoda a jejich pěti učedníků.
Cestou krásnou, radostnou,
jarní přírodou zkrášlenou.
Sluníčko nás provázelo,
po rovině i do kopců někomu zlehka, někomu těžko se šlapalo.
Na kopci před Koryčany,
čekalo nás překvapení.
Průtrž se k nám přivalila,
poutníky ale jen na chvíli zastavila.
Z úkrytu pak v pláštěnce,
pokračují dál v cestě.
Poutníka déšť nepoleká,
on totiž ví, co ho čeká.
Chce vyprosit milosti,
světu více radosti.
A tak jsme dál svištěli,
nebo spíš ke Stupavě vzhlíželi.
Buchlovské kopce, ty nám daly,
něco jsme Pánu obětovali,
aby nás úplně nevyčerpaly.
Rodinka se k nám ještě přidala,
svou modlitbou i podporovala.
Už se blížil dálný cíl,
většině ubývalo sil.
Vzdát, to jsme se nechtěli,
na Velehrad všichni šťastně, trochu i s bahnem jsme dojeli.
Bohu díky za ten den,
z milostí se radujem!
