Starobrněnský klášter nepředstavuje pouze architektonický monument uchovávající pozoruhodná umělecká díla. Odkazuje také na nepřehlédnutelný význam konventu v kulturních dějinách Brna i moravské země. Za působení augustiniánů v 19. století se stal klášter nejen důležitým centrem duchovního života, ale rovněž významným střediskem společenského a vědeckého dění.
Cyril František Napp (1792–1867) – opat, zahájil nejvýznamnější epochu postavení kláštera v kontextu kulturních dějin Moravy. Ve zdech kláštera i na veřejnosti byl neúnavně činný. S učitelským posláním řádu souvisela jeho profesura na bohosloveckém učilišti v Brně. Kladl důraz na vzdělání řeholníků, kteří se uplatňovali jako učitelé a spisovatelé. V letech 1829–1861 zasedal v zemském výboru Markrabství moravského, kde byl známý pro své hluboké znalosti projednávaných věcí. Šestnáct let byl ústředním ředitelem gymnázií na Moravě a ve Slezsku. Měl blízko k přírodním vědám a zemědělství. Podporoval ovocnářství, výsadbu vinic a včelařství. Pomáhal začínajícím biologům (jedním z nich byl jeho pozdější nástupce a zakladatel genetiky Johann Gregor Mendel).
Napp byl sice rodem Němec, ale naučil se česky a přihlásil se k českému národnímu obrození. Účastnil se politických bojů za zlepšení postavení česky mluvících obyvatel. Přátelil se s Františkem Palackým, Pavlem Josefem Šafaříkem, F. M. Klácelem. V klášteře hostil také další národní obrozence. Byl aktivním členem řady vlasteneckých spolků. V roce 1848 dával své národní smýšlení najevo tak, že proti němu brněnští Němci uspořádali demonstraci, při níž bylo vytlučeno několik oken kláštera.
Opat Cyril František Napp na malbě neznámého autora
V letech 1848 - 1849 zasedal také jako poslanec Moravského zemského sněmu.
Napp byl po padesát let významnou osobností brněnského veřejného života. Podílel se na většině kulturních a vlasteneckých podniků a pozitivně ovlivnil řadu oborů, jako bylo zemědělství, biologický výzkum, národní hospodářství, obecné i technické školství.
Důležitá byla i jeho schopnost rozpoznávat lidi a vytvářet tvůrčí atmosféru ve společenství bratří, jemuž stál v čele od roku 1823 čtyřicet čtyři let. Do klášterní komunity přijímal nadané mladíky a umožňoval jim vzdělání; někteří z nich pak vyrostli v osobnosti známé v širokém vědeckém světě.
Mezi ně patřil Aurelius Thaler (1796-1843), profesor matematiky a jeden z průkopníků moravské botaniky. Působil jako profesor matematiky na brněnském filozofickém učilišti. Vytvořil herbář flóry Moravy, který zahrnoval přes 1800 druhů rostlin V roce 1828 dal na jeho podnět opat Napp v klášterní zahradě zřídit botanické záhony, určené na pokusy s pěstováním rostlin — a právě tyto pokusy inspirovaly později Gregora Mendela při jeho výzkumu dědičnosti.
Péči o pokusnou zahrádku převzal po Thalerově smrti František Matouš Klácel (1808-1882), který ji r. 1848 zase předal Mendelovi (jemuž také pomáhal v počátcích jeho přírodovědeckých studií). Klácel se však uplatnil především jako profesor filosofie, kterou přednášel na biskupském filosofickém ústavě v Brně. Byl také český básník, novinář a zastánce českomoravské jednoty. Byl přítelem Boženy Němcové. Roku 1848 byl zvolen do Národního výboru, byl delegátem Slovanského sjezdu. V letech 1848–1851 působil v redakci Moravských Novin. V roce 1849 se podílel na založení moravské vzdělávací organizace Národní jednoty sv. Cyrila a Methoda, která se roku 1855 změnila na Matici moravskou. Roku 1869 odplul do Ameriky, pracoval jako redaktor Slovana Amerikánského v Iowa City.
František Matouš Klácel
Odlišným lidským typem byl Klácelův přítel a nástupce v úřadu profesora filozofie na biskupském ústavu v Brně - František Tomáš Bratránek (1815-1884), filozof, estetik a historik německé literatury. Měl rozhled po soudobé evropské filozofii a sociálním myšlení jako málokdo u nás. V Brně vyučoval estetiku, v Krakově na Jagellonské univerzitě německou literaturu a později tam působil jako děkan a rektor filozofické fakulty. V době svého působení na Jagellonské univerzitě se zabýval výkladem básní Johanna Wolfganga Goetha a vydáváním jeho korespondence, studiem polsko-německých vztahů a překládáním literatury z polštiny do němčiny.
František Tomáš Bratránek
Odedávna měla na Starém Brně významné postavení hudba. Intenzívně ji pěstovaly již cisterciačky. Augustiniáni sem přinesli svoji tradici z původního místa, kde byla při klášteře roku 1653 hraběnkou Sibyllou Polyxenou Františkou z Montani, rozenou hraběnkou z Thurnu a Valsassiny založena hudební fundace pro 6 nadaných chudých chlapců. Ta na Starém Brně pokračovala a vydala řadu vynikajících hudebníků i zpěváků. Žáci i učitelé fundace se zejména v 19. století významně podíleli na rozvoji hudebního života jak koncertními vystoupeními, tak na scéně brněnského divadla. V samotném klášteře provozovala domácí kapela vedle chrámové hudby i hudbu světskou.
Rozsáhlou hudebně výchovnou i dirigentskou činnost zde rozvinul zvláště Pavel Křížkovský (1820-1885). Roku 1848 byl jmenován ředitelem kůru a vedoucím klášterní fundace pěveckého sboru. Sám se zúčastňoval hudebního života ve městě jako komorní hráč, sbormistr, dirigent a skladatel. Stal se virtuosem ve hře na varhany a skvěle hrál na i klarinet a klavír. Dirigoval koncerty v brněnské Redutě, hrál na violu ve smyčcovém kvartetu, založil Mužský pěvecký sbor v Brně a Besedu brněnskou. V obou tělesech působil i jako sbormistr a dirigent. Seznámil se s jedním z nejpilnějších sběratelů českých národních písní Františkem Sušilem. Též spolupracoval s dalším významným vlasteneckým knězem, národním buditelem Janem Nepomukem Soukopem, jemuž zhudebnil slova nejznámější kostelní písně „Ejhle oltář Hospodinův září“. Křížkovského vlastenecké cítění nebylo po chuti některým nacionálním německým kruhům v Brně, tak nakonec Křížkovský přijímá v roce 1872 místo dómského kapelníka v Olomouci. Po mozkové mrtvici se vrátil do Starobrněnského kláštera, kde na následky nemoci zemřel.
Pavel Křížkovský
Pod vedením Křížkovského byl v klášteře od r. 1865 také pozdější skladatel světového jména Leoš Janáček (1854-1928), když se stal jako jedenáctiletý hoch členem hudební fundace. V té době byla ve zdejším kostele nejlepší hudební produkce z celého Brna (Wolný). Po odchodu P. Křížkovského do Olomouce převzal v roce 1872 L. Janáček sám vedení kůru na Starém Brně a po vzoru svého učitele psal také první sborové skladby.
Leoš Janáček
Ve světě nejvíce uznávaný byl opat starobrněnského kláštera Johann Gregor Mendel (1822-1884). Je považován za objevitele zákonů dědičnosti a zakladatele vědního oboru genetika.
Opat Johann Gregor Mendel na malbě A. Zenkera
Základy vzdělání dostal Johann v místní škole. Pokrokový učitel Tomáš Makitta seznamoval žáky se základy přírodopisu, s pěstováním ovocných stromů a také chovem včel. Mendelovu předpokládanou dráhu rolníka změnilo však jeho nadání a touha po vzdělání. Na doporučení učitele Makitty a faráře Jana Schreibera přešel z vesnické školy do vyšší třídy piaristické školy v Lipníku na Bečvou. Odtud přestoupil v roce 1834 na gymnázium v Opavě. Mendelovi rodiče nemohli syna na studiích živit. Mendel se musel živit sám, a tak začal doučovat méně nadané spolužáky. Na podzim roku 1840 začal Mendel studovat Filozofický ústav v Olomouci, dostudovat zde mohl díky své sestře Terezii, která se vzdala svého věna a při studících ho finančně podporovala. V říjnu roku 1843 se 21 letý Mendel stal novicem Augustiniánského opatství na Starém Brně. Po vstupu do kláštera přijal řeholní jméno Gregor (Řehoř). V roce 1848 převzal Mendel po F. M. Klácelovi pokusnou zahrádku před refektářem, kde se pěstovaly vzácné rostliny. Opat Napp se projevil jako osvícený představený. Díky finanční podpoře a jeho dobrozdání mohl Mendel studovat na vídeňské univerzitě, kde studoval matematiku, fyziku a přírodní vědy. Právě studia ve Vídni ovlivnila jeho budoucí vědeckou práci. Po návratu ze studií ve Vídni Mendel získal učitelské místo na c. k. státní vyšší reálce v Brně na ulici Jánská. Zde působil plných čtrnáct let až do svého zvolení opatem starobrněnského opatství.
V letech 1854 – 1864 se Mendel zabýval pokusy křížením hrachu. Byl prvním, kdo při křížení rostlinných druhů objevil a pozoroval jistou pravidelnost znaků a tuto dokázal i číselně vyjádřit. Na základě svých dlouholetých pozorování napsal práci „Pokusy s rostlinnými hybridy“.
Mendel se stal uznávanou osobností v otázkách šlechtění rostlin, proto byl roku 1855 jmenován členem přírodovědecké sekce c. k. Moravskoslezské společnosti pro zvelebení orby, přírodoznalství a vlastivědy v Brně. V roce 1863 se Mendel objevil mezi členy Ovocnicko-vinařského a zahradnického spolku a byl zvolen členem výboru. Mendel organizoval pořádání výstav ovoce a květin, vypisoval ceny za vyšlechtění nových odrůd a sám také nové odrůdy vystavoval.
8. února a 8. března 1865 Mendel prezentoval členům Přírodovědného spolku v Brně svoje pokusy s křížením hrachu setého a z toho vyplývající principy dědičnosti. O rok později byla přednáška uveřejněna ve sborníku Přírodovědného spolku a rozeslána na mnoho důležitých adres u nás a zahraničí. G. J. Mendel svými geniálními závěry předběhl dobu, výsledky jeho mnohaletého bádání nebyly však tehdejšími přírodovědci pochopeny.
30. března 1868 byl Mendel zvolen opatem, poté co roku 1867 zemřel opat Napp.
V témže roce se stal zakládajícím členem Meteorologické společnosti. Mendel se velmi zajímal o meteorologii, jako první na světě vědecky popsal výskyt tornáda.
Další jeho vášní bylo včelaření. V roce 1871 si Mendel nechal dle vlastních návrhů postavit v zahradě opatství včelín s malou pracovnou. Tato stavba se zachovala dodnes.
Mendel byl také členem Pomologické společnosti, c. k. Moravsko-slezské společnosti pro zvelebení orby, přírodoznalectví a vlastivědy, Přírodovědeckého spolku v Brně, Zoologicko-botanické společnosti, čestným členem hasičského sboru v Hynčicích, kde pomohl vybudovat hasičskou zbrojnici.
Protože Mendel poznal těžkosti práce zemědělců, snažil se během své vědecké práce i při práci v různých spolcích tuto práci ulehčovat, prosazoval pokrokové metody, hledal cesty ke zvýšení výnosů zemědělských plodin, ochranu před škůdci či se snažil v oblasti meteorologie poznávat zákonitosti, které umožní předpovídat počasí.
Působení opata Mendela pro společnost bylo v roce 1872 oceněno i samotným císařem, který mu udělil Komturský kříž řádu Františka Josefa za zásluhy na veřejném životě a v církvi.
Dne 6. ledna 1884 Mendel umírá ve věku nedožitých 62 let, pochován byl v augustiniánské hrobce na brněnském Ústředním hřbitově.
Nástupcem Mendela ve funkci opata starobrněnského kláštera byl Anselm Rambousek (1824 – 1901), profesor češtiny na gymnáziu, činný v Národní jednotě a v Katolické jednotě, přispíval do katolického tisku na Moravě. Podporoval české vlastence, umožnil vznik české techniky v Brně tím, že prodal pozemky kláštera na Krásné vyhlídce ke stavbě, i když německá radnice agitovala mezi majiteli pozemků, aby na tento účel nic neprodávali.
Opat Anselm Jan Rambousek
Poslední velkou osobností buditelské éry byl v starobrněnském konventu Tomáš Eduard Šilinger (1866-1913). Díky své výmluvnosti a literárnímu nadání se stal čelným moravským žurnalistou a politikem. Od roku 1896 řídil česky psaný katolický deník Hlas, Působil jako poslanec Moravského zemského sněmu, stal se i poslancem Říšské rady. Patřil k velkým bojovníkům za české Brno. Jako poslanec zemského a říšského sněmu vystupoval vždy jako bojovník za práva českého lidu na jižní Moravě, byl podporovatelem české menšiny a jejího školství v Brně.
Tomáš Eduard Šilinger
