Kromě návrhů architektury oltářů a větší části jejich sochařské výzdoby vznikl ve Schweiglově dílně rovněž dekorativní složka dalšího kostelního vybavení rokajové, akantové a květinové ornamenty na oltářích, vyřezávané rámy obrazů, baldachýn kazatelny, dekorativní hořící váza se lvími hlavami a zřejmě i nedochované rozměrné relikviáře, které se do roku 1783 nacházely společně se sochami světců mezi sloupy na hlavním oltáři.
K dalším nedochovaným Schweiglovým dílům patřila původně i sochařská výzdoba oltáře sv. Apolonie, zničeného po zásahu kostela bleskem v roce 1823 a především náhrobník zakladatelky kláštera Elišky Rejčky z šedého tišnovského mramoru v lodi před presbytářem. Ten byl augustiniány odstraněn pro získání většího liturgického prostoru a posléze prodán jako oltářní stůl do Lysic.
Kazatelna
K severnímu pilíři transeptu byla v šedesátých letech 18. století zhotovena Ondřejem Schweiglem plasticky řešená přízední kazatelna z barevného umělého mramoru. Je přístupná po schodišti obtáčejícím pilíř. Vstup na schodiště uzavírá kovaná mříž s kartuší a malovaným znakem abatyše Antonie von Ulrici (1741-1782). Na zábradlí kazatelny jsou umístěny zlacené vyřezávané dřevěné reliéfy s náměty Mojžíšova vyvedení Židů z egyptského zajetí (Mojžíš před faraónem, Přechod Rudého moře, Sbírání many, Mojžíš vyráží vodu ze skály, Uctívání zlatého telete), doplněné na zadní straně řečniště scénou Vztyčení bronzového hada a na stříšce kazatelny trojrozměrnou štukovou sochou samotného Mojžíše přijímajícího desky Desatera.
Kazatelna od O. Schweigla
Kovová branka se znakem abatyše Antonie von Ulrici
Litý mosazný sedmiramenný svícen
Celková šířka svícnu je 2 m, výška činí 3,3 m. Pochází z kostela sv. Tomáše, do baziliky byl převezen augustiniány v roce 1783. Údajně byl dárcem svícnu Karel IV., dle historiků však pochází až z 15. století. Mělo by jít o nejstarší ze zachovaných brněnských odlévaných uměleckých památek (kromě zvonů) a mimo fragment tzv. Milánského svícnu je jediným svého druhu v Česku. Původ svícnu možno hledat ve svícnu, který stál dle bible na oltáři v Šalamounově chrámu v Jeruzalémě. Symbol sedmiramenného svícnu byl převzat již ranými křesťany a jeho ramena jsou chápána jako sedm darů Ducha svatého. Tento typ svícnu byl brzy také spojen se stromem Jesseho a Kristem, svícen tak odkazuje na Starý i Nový zákon. Sedmiramenné svícny se začaly v kostelích objevovat v době vlády Karla Velikého v 9. století, který právě sedmiramenný svícen umístil ve své královské kapli v Cáchách, kterou chtěl napodobit Šalamounův chrám, prototyp všech chrámů. Podobné svícny se objevují v kostelích až do konce 16. století, do současné doby jich zbylo v Evropě jen několik.
Sedmiramenný svícen u vchodu do baziliky
Zvonek u sakristie
Závěsnou konstrukci zvonku, umístěnou na zdi vedle vchodu do sakristie, vykoval roku 1886 Carl Kerl z Jihlavy podle pokynů architekta Prokopa. Její polychromii provedl brněnský pozlacovač a písmomalíř Anton Reidl.
Kovaná konstrukce zvonku u sakristie od Carla Kerla
Kropenky, křtitelnice
Dvě kropenky u vchodu dodal do chrámu roku 1892 brněnský sochař a majitel kamenické dílny Johann Tomola. Ten rovněž ve stejnou dobu dle návrhu Richarda Völkela zhotovil i křtitelnici z leštěné žuly a mramoru. Její zajímavostí je mechanismus otevírání krytu z měděného plechu systémem protizávaží a kladky.
Křtitelnice navržená R. Wölkelem
Okna v bazilice
U cisterciáckých kostelů byla vyžadována původně jednoduchost, později byla okna zdobená, malovaná, vznikaly vitráže – malé kousky skla spojované olověnými pásky. Při archeologickém výzkumu byly nalezeny skleněné okenní terčíky, spojované olovem. Během válek byla okna často rozbitá.
Vitrážová okna z konce 19. století:
V letech 1886 – 1894 byla objednána v rámci celkové rekonstrukce chrámu u firmy Neuhauser & Jele v Innsbrucku nová malovaná okna.
Nejhezčí z nich bylo velké portálové okno nad vchodem, které nechal klášter zhotovit v roce 1887 na počest 1500. výročí obrácení sv. Augustina. Okno zobrazovalo v čtyřech oddělených polích:
1 - Křest sv. Augustina sv. Ambrožem, biskupem milánským, chvála jeho matky, sv. Moniky, a dále sv. Augustina jako biskupa a učitele,
2 - Sv. Augustin a jeho žáky: sv. Norberta, Guilelma, Fulgencia, Alipia, Tomáše z Villanovy, Mikuláše z Tolentina a Jana Facunda. U jeho nohou je poražená hereze.
3 - Třetí část se vztahovala k založení a renovaci kostela. Královna Alžběta a markrabata Jošt a Jan zasvěcují P. Marii své nadace. Vlevo po boku královny Alžběty stojí cisterciačka, po boku markrabat dva augustiniánští opati s podobiznami opatů Nappa a Mendela. Uprostřed vidíme Neposkvrněnou Bohorodičku, které – na pravé straně okna – opat starobrněnský, objednatel tohoto okna, s několika řeholníky předává listinu o restaurování kláštera augustiniány. Hlavy postav nesou portréty opata Rambouska a tehdejšího faráře P. Poya.
4 - nejspodnější část obsahovala v souvislosti se zakladateli augustiniánského kláštera erb Lucemburků a Moravy, dále erb starého cisterciáckého opatství a erb augustiniánského kláštera.
Na spodní části okna byla páska s nápisem:
Aedem hanc s. a. D. 1323 ab Elisabetha Bohem. regina monialibus o. Cisterc, commissam temporum vero injuria multa perpessam fratres O. Erem. S. August. a. D. 1783 e coenobis ad. S. Thomam huc translati instaurandam curarunt a. 1885.
(„Tento chrám, který byl roku Páně 1323 královnou českou Alžbětou darován cisterciačkám, časem utrpěl mnohá poškození a bratři poustevníci svatého Augustina, kteří byli roku Páně 1783 přeloženi z kláštera u sv. Tomáše sem, se postarali o jeho obnovu roku 1885.“)
Kompozice tohoto monumentálního okna byla dílem Eugena Thurnera, mladého umělce dílny Neuhauser & Jele v Innsbrucku.
Okno nad hlavním vchodem
vlevo původní fotografie z roku 1940, uprostřed částečná rekonstrukce původního okna dle dochované vitráže, vpravo současný stav - „Meditace o stvoření světa“
Do roku 1894 byly postupně dva postranní chóry a apsida za hlavním oltářem ozdobeny cyklem obrazů znázorňujících: Zvěstování Panny Marie, Navštívení Panny Marie, Narození Krista, Klanění Tří králů, Uvedení Ježíše do chrámu, Odpočinek na útěku, Dvanáctiletého Ježíše v chrámu, Nanebevzetí Panny Marie, Svatou rodinu v Nazaretu, Smrt svatého Josefa, Svatbu v Káně, Rozloučení Ježíše s Marií, Marii pod křížem a Krista, jenž se po zmrtvýchvstání zjevuje své matce.
Při bombardování během 2. světové války však byla tato okna z 90 % zničena, po válce byl kostel zasklen jen nouzově. Až v letech 1970-79 došlo k novému zasklení.
Velké okno nad vchodem „Meditace o stvoření světa“ - 1972 – 1973. Autoři Bohumil Eliáš a Ivo Rozsypal použili původní rozetu a části vitráže z 1887, které umístili po obvodu nové kompozice.
Boční okno napravo od vchodu - „Ukřižovaný“ – 1979. Autorem je Karel Rechlík, jedná se o jeho první realizaci v liturgickém prostoru.
„Ukřižovaný“ od Karla Rechlíka
Okno v pravé boční lodi – kompozice z horizontálně vrstvených desek plochého skla – 1972, autorem je Bohumil Eliáš.
Kompozice z horizontálně vrstvených desek od Bohumila Eliáše
Okna v zadní lodi – jediná dochovaná okna z původního zasklení na konci 19. století, jedná se o vitráže s jednoduchým kobercovým vzorem.
Okna v presbytáři a malé příčné lodi jsou z roku 1975, stylizují starý způsob zasklení včetně nedokonale vyrobeného skla.
Vybavení presbytáře
Dřevěný obětní stůl s vitráží, sedadla a ambon, jsou dle návrhu Karla Rechlíka. Návrhy vznikly v roce 1994–1995, realizovány byly v roce 1996.
